Mikulka: Proslov k národu (Národní divadlo - Nová scéna)

Jak vycházet s předsudky (aneb Úvahy v tramvaji)

Seděl jsem v sedmnáctce uhánějící po nábřeží směrem k Nové scéně, skládal jsem si dohromady, co všechno vím o inscenaci Proslov k národu, a předsudky mi hlavou jen vířily.

Režisérka Petra Tejnorová s dramaturgem Janem Tošovským inscenují pokrokového italského dramatika – předsudek praví, že to nejspíš bude skládačka obligátních klišé o ničivé moci peněz, prekarizaci, politicích jakožto nejodpornějším lidském druhu nebo o neméně odporných nadnárodních korporacích. Nejspíš to taky bude vylepšené něčím o životním prostředí a uprchlících, když zbude trocha času, dojde i na LGBT, supermarkety a konzumní životní styl. Má to být aktualizované na české poměry - takže asi nebude chybět pár prvoplánových narážek na Babiše, pokud zbude čas, nejspíš dojde i na některého Klause. Předloha má ráz storytellingu a autor byl zvyklý chrlit své texty v kulometném tempu – asi to tedy bude hodně rozvláčné, protože Petra Tejnorová v tomto ohledu nikdy velkou sebekritičností nevynikala, ráda si pořádně zarežíruje a herci si rádi pořádně zahrají, kdepak nějaké rychlé jednoduché mluvení.

Uznávám, byly to všechno pusté předsudky. Uznávám, vypravit se do divadla zatížen předsudky není hezké. 

No a pak jsem jel po více než dvou hodinách po nábřeží sedmnáctkou domů a předsudky na mne dělaly veselé obličeje. V představení se to objevilo úplně všechno, jenomže v podobě ještě mnohem banálnější, mnohem prvoplánovější a mnohem otravnější, než jsem si cestou tam troufnul pomyslet (jenom na Klause čas nezbyl). Příště budu muset předsudkům dopřát lepšího sluchu. Život je krátký a na truchlivé zážitky tohoto typu už prostě nějak nemám - a hlavně nechci mít - čas ani nervy.

O inscenaci jsem hovořil v Mozaice ČRO Vltava 10. 6 (k poslechu zde mezi 19:11 a 26:33)
více informací o inscenaci zde
Foto Jan Hromádko