středa 23. října 2019

Švejda: Klešice (Nejhodnější medvídci & Divadlo na tahu)

Před těmi, kdo chtějí inscenovat Klešice Reného Levínského (ale de facto i kterýkoliv jiný dramatikův text), vyvstává jako kardinální otázka: jak zdolat tu masu slovního obrazoborectví, tu opulentní výsostně zábavnou a duchaplnou fasádu zdánlivé konverzační hlušiny, pod níž autor přitom otevírá zcela zásadní otázky (zejména - zdá se mi - týkající se situace společnosti, nacházející se po dějinném převratu - a jedno, zdali jako zde po konci prvé světové války nebo třeba po pádu komunistického režimu v roce 1989 - v jakémsi "roce jedna")?

foto Bohdan Holomíček

Spojení undergroundově ležérních Levínského Nejhodnějších medvídků s Divadlem na tahu, herecky "vycepovaného" principálem Andrejem Krobem, se již kdysi osvědčilo: Krobovo nastudování Levínského Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou z roku 2001, jedna z nejlepších polistopadových inscenací z ranku amatérského divadla, se vydařila zejména proto, že režisér při precizním minimalistickém jevištním aranžmá vsadil primárně na přesný "přednes slov" (více než bohatou zkušenost s tím ostatně má z inscenování her Václava Havla, jehož tvorbě se - mimochodem - Klešice z Levínského dramatiky asi nejvíc přibližují).
V Klešicích Krobova režijní ruka oproti ´Plácačce´ není tak pevná (z programu lze odečíst, že na režii se spolu s Krobem podílel Daniel Vavřík). Příznačně je to vidět v přestavbách mezi dějstvími. Text byl ale pro inscenační potřeby užitečně seškrtán, takže (byť pod stůl spadla nejedna zábavná pasáž) herci dostali šanci jej - v míře přiměřené jejich možnostem - uhrát. Inscenace má ráz jakéhosi sousedského ochotnického divadla, z textu jejím prostřednictvím na povrch zejména vystupuje věčné téma mužsko-ženských vztahů a jakéhosi obecného českého furianství.
Inscenaci lze brát jako první ochutnávku Levínského pozoruhodné hry. Marně přemýšlím, kdo by se s tím dramatem, v českých divadelních poměrech zdá se mi nezadržitelně mířícím do vod "nehratelného" knižního dramatu, dokázal v profesionálním divadle popasovat. Ondřej Sokol v Činoherním klubu?
Premiéra 21. října 2019 v Žižkovském divadle Járy Cimrmana.
Recenze vyšla 24. 10 v Lidových novinách (k přečtení zde)
 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme