foto Kristýna Suchá |
Vražda u katedrály má velice blízko k Havelkově Vraždě krále Gonzaga v Dejvickém divadle - a to nejen po stránce obsahové, ale i svým provedením.
Macháček, tak jako Havelka, postupuje při líčení cestou de facto dokumentárního divadla, snaží se být důsledně antiiluzivní, v každé chvíli "přiznává", že jde o divadlo. Přitom zároveň celou inscenaci posouvá do žánru grotesky (a v tom inscenace jako by navazovala na jeden z předchozích "úkroků" Divadla Kámen, spornou Ztrátu obsahu v konfekčním obalu z roku 2016) - v některých chvílích Vražda u katedrály působí jako groteska (či taškařice) až gogolovského rázu...
Inscenace je svědectvím hledání dalšího směřování Divadla Kámen. Hledání, které je nelehké a také rozporuplné. I zde soubor vychází ze své poetiky (typické jsou pro to zejména repetitivní pasáže), zároveň ale jako by ji i opouštěl. Příznivci "hard core" Kamene by se nejspíš divili - přehledný, srozumitelný děj; humor, který jde vstříc divákům. Snaha vyvázat se ze svých mantinelů ale není úplná, resp, vypadá to, jako by existovaly jisté překážky, zabraňující toho dosáhnout. Herectví i "výroba humoru" působí nespontánně, ne přirozeně - což je zřejmý pozůstatek (či projev) Macháčkova pevného režijního vedení, kterého by se zde, při takto koncipované inscenaci, bylo opravdu záhodno vzdát...
Hlavní problém Vraždy u katedrály tkví ale ještě někde jinde. Proč vlastně groteska? A když je děj natolik srozumitelný a před obecenstvem se při jeho provedení nic neskrývá - co si má divák z inscenace vlastně odnést?
Premiéra 19. září 2019 ve Studiu Divadla Kámen.
Více informací o inscenaci zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme