Zimní slunovrat (Komorní scéna Aréna)
Výnosné místo (Národní divadlo moravskoslezské)
Zimní slunovrat Schimmelpfennigovy hry bývají zajímavé už jen svou nezvyklou narativní strukturou – střídání časových rovin, častá forma popisu místo dialogů, rozostření hranice mezi snem a realitou. Zimní slunovrat není výjimkou, byť z her, které od Schimmelpfenniga znám, je to kus asi nejvíce se blížící stavbě klasického dramatu.
Zpočátku je to především svižná konverzačka, stejně jako u jiných autorových her se tu řeší téma bezvýchodnosti partnerských vztahů. Konflikty partnerské a mezigenerační tu chvílemi dostávají až bergmanovské ražení. Postupně se těžiště inscenace ale stále víc přesouvá z čistě rodinných problémů do sféry celospolečenských problémů. Vyrovnávání se s nacistickou minulostí je sice téma specificky německé, ale v tomhle obalu snadno srozumitelné. '
Ostravská inscenace je svižná a hlavně se chlubí opravdu zdařilými hereckými výkony. Vladislav Georgiev je ve stěžejní úloze cizince Rudolpha, který je nevítaným a záhadným hostem, velmi nonšalantní. Za všech okolností slušný a distingovaný, takže si ostatní postavy ani nevšimnou, že s nimi manipuluje a nenápadně jim podsouvá svou vidinu světového řádu. Je to zdařilá metafora toho, jak se totalitní myšlení vrací do společnosti, i když bychom si třeba mohli myslet, že patří minulosti.
Obětí Rudolphovy manipulace se stávají především postavy vnitřně nejisté – ať už matka Corrina, která v bezvadném podání Aleny Sasínové-Polarczyk zoufale hledá pochopení, kterého se jí nedostává u vlastní rodiny, nebo malíř Konrad (Josef Kaluža), který neví co se životem a Rudolphovy vize mu jsou jakýmsi majákem na životní cestě.
Ideovým protikladem Rudolpha je historik Albert (Vojtěch Lipina), který sice prohlédne cizincovy manipulativní techniky, ale jako zakřiknutý intelektuál není schopen o ničem přesvědčit ani vlastní manželku (výtečná Petra Kocmanová).
Výnosné místo Ostrovského hru dramaturg Arény Tomáš Vůjtek nejen přeložil, ale zároveň i výrazně aktualizoval. Ukázalo se to jako dvojsečná zbraň. Některé posuny mají smysl – funkční změnou je třeba transponování postavy Žadova ve třetím dějství do role číšníka obsluhujícího Jusova a Bělogubova slavícího povýšení. Smysl má i změněný závěr, kdy Žadov (v podání Roberta Finty) nezůstává jediným kladným hrdinou odmítajícím zkorumpovaný systém, ale kvůli své ženě rovněž podlehne a žádá svého strýce Višněvského o nějaké to výnosné místo. Zhrubnutí jazyka naopak inscenaci sráží, vulgarismy z textu dost nepříjemně vyčnívají.
Při posunu se navíc asi příliš nemyslelo na to, jak bude postava Žadova se svými morálními imperativy působit při přenesení hry do současnosti. Svým fanatickým odporem vůči zkorumpované společnosti se totiž místy stává odpudivějším než cyničtí a bezskrupulózní úředníci. Své ženě totiž v rámci výchovy diktuje, co si má myslet, a zakazuje ji stýkat se s vlastní rodinou, aby se „nenakazila“ špatnými myšlenkami.
Zdařile je Františkem Večeřou vykreslen Jusov, jež si z úplatkářství a vzájemných protislužeb udělal slušnou živnost Přitom mu ale nescházejí lidské rysy, jak se ukazuje v jeho opilecké písni Já děngi prapil v bárě. Asi nejzajímavější je ale Bělogubov Marka Cisovského, který vykreslil působivý oblouk od zabedněného patolízala po suverénního mafiána, kterého se musí obávat i jeho bývalí nadřízení. Naprosto zbytečně jednostrunně je pojata postava Kukuškinové (Marie Logojdová), ze které zůstala jen karikatura kuplířské matky.
Mezi jednotlivá dějství byly vloženy šansony, které interpretuje Lada Bělašková v roli Višněvské. Integrální součástí inscenace se ale tyto hudební předěly nestaly, zůstalo jen u zdržující výplně.
Výnosné místo režiséra Ivana Krejčího sice zpracovává stále aktuální téma korupce, tříhodinovou délku ale neobhájí, vše je načrtnuto v tak hrubých rysech, že i ten nejméně chápavý divák musí vědět, o co tvůrcům jde, už po pár minutách.
O další čtvrteční ostravarské inscenaci Transky, body, vteřiny jsem na Nadivadlo psal již tady.
LUKÁŠ DUBSKÝ
festivalové stránky zde
Výnosné místo (Národní divadlo moravskoslezské)
Zimní slunovrat Schimmelpfennigovy hry bývají zajímavé už jen svou nezvyklou narativní strukturou – střídání časových rovin, častá forma popisu místo dialogů, rozostření hranice mezi snem a realitou. Zimní slunovrat není výjimkou, byť z her, které od Schimmelpfenniga znám, je to kus asi nejvíce se blížící stavbě klasického dramatu.
Zpočátku je to především svižná konverzačka, stejně jako u jiných autorových her se tu řeší téma bezvýchodnosti partnerských vztahů. Konflikty partnerské a mezigenerační tu chvílemi dostávají až bergmanovské ražení. Postupně se těžiště inscenace ale stále víc přesouvá z čistě rodinných problémů do sféry celospolečenských problémů. Vyrovnávání se s nacistickou minulostí je sice téma specificky německé, ale v tomhle obalu snadno srozumitelné. '
Ostravská inscenace je svižná a hlavně se chlubí opravdu zdařilými hereckými výkony. Vladislav Georgiev je ve stěžejní úloze cizince Rudolpha, který je nevítaným a záhadným hostem, velmi nonšalantní. Za všech okolností slušný a distingovaný, takže si ostatní postavy ani nevšimnou, že s nimi manipuluje a nenápadně jim podsouvá svou vidinu světového řádu. Je to zdařilá metafora toho, jak se totalitní myšlení vrací do společnosti, i když bychom si třeba mohli myslet, že patří minulosti.
Obětí Rudolphovy manipulace se stávají především postavy vnitřně nejisté – ať už matka Corrina, která v bezvadném podání Aleny Sasínové-Polarczyk zoufale hledá pochopení, kterého se jí nedostává u vlastní rodiny, nebo malíř Konrad (Josef Kaluža), který neví co se životem a Rudolphovy vize mu jsou jakýmsi majákem na životní cestě.
Ideovým protikladem Rudolpha je historik Albert (Vojtěch Lipina), který sice prohlédne cizincovy manipulativní techniky, ale jako zakřiknutý intelektuál není schopen o ničem přesvědčit ani vlastní manželku (výtečná Petra Kocmanová).
Výnosné místo Ostrovského hru dramaturg Arény Tomáš Vůjtek nejen přeložil, ale zároveň i výrazně aktualizoval. Ukázalo se to jako dvojsečná zbraň. Některé posuny mají smysl – funkční změnou je třeba transponování postavy Žadova ve třetím dějství do role číšníka obsluhujícího Jusova a Bělogubova slavícího povýšení. Smysl má i změněný závěr, kdy Žadov (v podání Roberta Finty) nezůstává jediným kladným hrdinou odmítajícím zkorumpovaný systém, ale kvůli své ženě rovněž podlehne a žádá svého strýce Višněvského o nějaké to výnosné místo. Zhrubnutí jazyka naopak inscenaci sráží, vulgarismy z textu dost nepříjemně vyčnívají.
Při posunu se navíc asi příliš nemyslelo na to, jak bude postava Žadova se svými morálními imperativy působit při přenesení hry do současnosti. Svým fanatickým odporem vůči zkorumpované společnosti se totiž místy stává odpudivějším než cyničtí a bezskrupulózní úředníci. Své ženě totiž v rámci výchovy diktuje, co si má myslet, a zakazuje ji stýkat se s vlastní rodinou, aby se „nenakazila“ špatnými myšlenkami.
Zdařile je Františkem Večeřou vykreslen Jusov, jež si z úplatkářství a vzájemných protislužeb udělal slušnou živnost Přitom mu ale nescházejí lidské rysy, jak se ukazuje v jeho opilecké písni Já děngi prapil v bárě. Asi nejzajímavější je ale Bělogubov Marka Cisovského, který vykreslil působivý oblouk od zabedněného patolízala po suverénního mafiána, kterého se musí obávat i jeho bývalí nadřízení. Naprosto zbytečně jednostrunně je pojata postava Kukuškinové (Marie Logojdová), ze které zůstala jen karikatura kuplířské matky.
Mezi jednotlivá dějství byly vloženy šansony, které interpretuje Lada Bělašková v roli Višněvské. Integrální součástí inscenace se ale tyto hudební předěly nestaly, zůstalo jen u zdržující výplně.
Výnosné místo režiséra Ivana Krejčího sice zpracovává stále aktuální téma korupce, tříhodinovou délku ale neobhájí, vše je načrtnuto v tak hrubých rysech, že i ten nejméně chápavý divák musí vědět, o co tvůrcům jde, už po pár minutách.
O další čtvrteční ostravarské inscenaci Transky, body, vteřiny jsem na Nadivadlo psal již tady.
LUKÁŠ DUBSKÝ
festivalové stránky zde
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme