Mikulka: Kdo se bojí Virginie Woolfové (Klicperovo divadlo)

To nemůžeš udělat!

Některá setkání po dlouhých letech mohou být docela deziluzivní. Třeba to s proslulou Albeeho hrou Kdo se bojí Virginie Woolfové. Jasně, je to moderní klasika, o tom není sporu, ale četba textu byla jedním velkým nepříjemným zklamáním z toho, jak vykalkulovaně a staře tento kdysi tak provokativní kus vyznívá. A zdaleka to není jen tím, že se soustředí na předvádění špinavého prádla světa, který už vlastně dávno neexistuje.



Dotyčnou hru jsem si po letech znovu přečetl v souvislosti s výpravou na její nové hradecké nastudování. Do Besedy jsem tudíž vstupoval dílem s obavami, že to bude k nepřečkání, a dílem se zvědavostí, jakým způsobem tentokrát režisér Michal Hába dojde ke svému oblíbenému závěru, že zdrojem všeho zla je kapitalismus. Nenaplnilo se ani jedno: skoro tříhodinové představení docela uběhlo a Hábova režie byla až nečekaně pietní. Když si odmyslíme pár vcelku nahodile působících aktualizací a zcizováků, hrálo se stejně jako v předloze především o osobních traumatech, sadomasochistických manželských psychohrátkách a malých rodinných peklech. Dysfunční okolí (ne‑li dokonce společnost) se za nimi dalo tušit jen v hodně mlhavých obrysech.



A často se hrálo opravdu dobře. Jen zdánlivým paradoxem přitom bylo, že čím vážněji a opravdověji se aktéři do dění pokládali, tím méně přesvědčivě jejich snažení vyznívalo. (Po řadě pasáží, které byla radost sledovat, tím bohužel hodně utrpěl takřka celý závěr.) Troufám si nicméně tvrdit, že v tomhle jsou účinkující do značné míry nevinně. Zvládnout jedovatosti, ironické hrátky, vzájemné ponižování a zálibné zraňování je určitě snazší, než učinit věrohodnými těžkopádné repliky vytrvale uvozované výkřiky typy „To nemůžeš udělat!“. Přepjaté drama se dlouho drží na hraně melodramatu a ironie, což Hába a spol. velmi dobře vystihují, v závěru však Albee tlačí na pilu tak usilovně, že se hra změní v nepřesvědčivou a navíc i dost jednotvárnou křeč. Tuhle nástrahu se nepodařilo překonat ani jinak hezky rozehrané hradecké inscenaci.

Více informací o inscenaci zde
Foto web Klicperova divadla
Recenze vyšla 25. 6 v Deníku N (přístup k článku zde)