Švejda: Greta (Divadlo Letí - Letní scéna Štvanice)

Neujasněnost, jakým způsobem chci příběh Grety Thunbergové vlastně vyprávět; do jaké míry ho chci postavit na fiktivní story a do jaké na reálných faktech. Výsledkem je fantasy, která se ubírá, kam autora zrovna napadne (bez ohledu na soudržnost a smysluplnost), a jež je přetížená dokumentárními (faktografickými) pasážemi.

foto Luboš Kotlár

Tematická přeplácanost; potřeba exponovat co nejvíce témat, která jsou "in". Výsledkem je, že téměř až do konce nevíme, co chtějí tvůrci vlastně říct - ideové poselství se navěsí teprve na Endeho Nekonečný příběh (GT se stala de facto jakýmsi zaříkávadlem, osobou, o níž si sice můžeme myslet své, která ale dala klíčový impuls k potřebným změnám a to je hlavní).
Žánrová rozkolísanost; kdy inscenace chvílemi běží jako konverzačka, chvíli jako akční thriller, chvíli jako smrtelně vážné drama. Výsledkem je stylová nekonzistentnost.
Herecká nesourodost; Milada Vyhnálková (Cívka) a Michal Bednář (Hromotluk) jako dvojice věčně ironizujících cool "dětí Grety", komediálně eruptivní Natália Drabiščáková jako afektovaná Gretina matka; toporný Jiří Böhm jako kapitalistický padouch ruského původu Jonáš (který se nakonec polepší). Výsledkem je, že každý inscenaci táhne jiným směrem.
....
Vlastně již opakovaně (Homo 40, Europe Connexion: Evaluace kvality) jsme svědky, že nemalou část viny na nezdaru produkce nese nedostatečná dramaturgie. A že Divadlo Letí si ve svém angažovaném zápalu počíná naivně, až chtělo by se říct prostomyslně.

Premiéra 7. července 2020. Více informací o inscenaci zde.
Recenze vyšla 13. 7 v Lidových novinách (k přečtení zde).