Mikulka: Divadlo Plzeň 2020 (neděle 13.9.)

Městské divadlo Brno: Žebrácká opera

Takže naposledy z Plzně. Neděle nasadila letošnímu koronavirově podivnému ročníku korunu: MDP musela zrušit nejen původně plánovaného Krále Otokara, ale pak i náhradní Hrdiny kapitalistické práce, a na poslední chvíli odpadla i domácí Alfa s Nejmenším ze Sámů (což mi bylo opravdu líto). Nakonec jsem viděl jen závěrečnou Žebráckou operu, kterou následoval tradiční raut, tentokrát ovšem openairový; bylo hezky, takže žádný problém. Když ale předtím Jan Burian při slavnostním proslovu prohlásil, že se organizátoři museli vyrovnat s problémy, které si ani nedovedeme představit, nebyl nejmenší důvod o jeho slovech pochybovat.

Co se týče Žebrácké opery, byla taková - jak to jen napsat - solidní. Pečlivě provedená a v dosti únavném tempu (Andrej Krob to dával, pokud mě paměť neklame, asi o hodinu rychleji). Žertovné scény s roztomile mrckujícími dcerkami, ironizovaná chlapáckost Macheathe, strejcovská staromódnost Peachuma, zásadový kapsář, osudové ženy – a samozřejmě slavné proslovy, ve kterých lze cokoli obrátit v absurdní protiklad. To vše v nastylizované do podoby kukátkově starosvětského divadýlka obklopeného normalizačními fízly a undergrounďáky, aby bylo jasné, že tu je i tahle rovina. S kapelou, která tomu všemu s profesionální zručností dodávala weillovsko-kabaretní rámec, a s groteskově legračními výstupy na forbíně jako předěly 

Nechybělo vlastně vůbec nic, vždy bylo naprosto zřejmé, kdy se koná legrace a kdy se pod zdánlivě legračním povrchem děje cosi hlubšího. Nějak nevím, co k tomu ještě dodat, osobně jsem se během představení docela nudil a o nějakém hlubším „zasažení“ nemůže být ani řeč. Jenže je jasné, že nejsem cílovka. Tu hru znám horem dolem a v živé paměti mi zůstávají inscenace, ve kterých to opravdu švihalo, které dokázaly být zábavné i mrazivé současně. Tohle bylo spíš pečlivé převedení osvědčené moderní klasiky do podoby solidní měšťanské inscenace. V lepším i v horším slova smyslu. V Plzni se takové kousky tradičně dávají na závěr festivalu, tak proč tedy ne letos. A můžeme být koncekonců rádi, že na programu zústalo aspoň něco.

Více informací o inscenaci zde
foto web MD Brno

O festivalu jsem psal 17. 9 v Deníku N (přístup k článku zde)