Na knize Saši Uhlové Hrdinové kapitalistické práce, shrnující její reportáže pro A2larm, vidím sympatické především dvě věci: jak se v ní věnuje sociální problematice (špatným pracovním podmínkám v některých provozech), aniž by utíkala k nějakým zobecňujícím (ideologizujícím) závěrům (potřebné zasazení jim dodávají pouze vložené mezitexty), a jak je píše nikoli z pozice nezainteresovaného žurnalistického pozorovatele, nýbrž toho, kdo se této práci cele, osobně dává: volí formu deníku, ve kterém zveřejňuje nejen to, co v provozovnách vidí a jaké jsou osudy lidí, které potkává, ale jaké jsou i její vlastní pocity a trable, co sama na základě tohoto „angažmá“ zažívá. Z knihy pak vyvstává především jako ta, která se umí na lidi „napojit“ a soucítit s nimi.
foto Patrik Borecký |
Inscenace Michala Háby zprvu vypadá, že bude velice střídmá, minimalistická: čtyři herečky (doprovázené z pozadí hudebníkem Jindřichem Čížkem) a Uhlové text. Jenomže postupně se stále víc začne prosazovat režisérovo oblíbené „závorkování“ na tisíc a jeden způsob a Uhlové text ustupuje Hábou dodaným – obecně řečeno – kontextům. Místo aby byl divákům nabízen Uhlové text, pokud možno, jen „jako takový“ (a bylo na divákovi, jak s ním naloží), předkládá se mu, co si o něm má myslet a jak ho má správně číst – samozřejmě jako kritiku kapitalismu, s nímž už je potřeba (jak si účelově vypomáhá citáty z jiných autorů) něco zásadního udělat.
Hába, nelze přehlédnout, se čím dál víc radikalizuje. Podobně jako třeba Vojtěch Bárta. Proč ne – je to jeho věc. Problém vidím v tom, že se z jeho tvorby vytrácí myšlenková i režijní rafinovanost, že se stává plakátovější a nebezpečně se přibližuje podobě pouhé agitky. Škoda.
Premiéra 14. září 2020. Více informací o inscenaci zde.
Recenze vyšla 22. 10 v Lidových novinách (k přečtení zde).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme