Škorpil: Tři Heteráni (Divadlo Maso, NoD Roxy)

 Pro poslední premiéru režiséra Adama Skaly a Divadla Maso nazvanou Tři Heteráni se těžko hledá jiné označení než píčovina. Což je jen o trošku hrubší označení toho, co Jiří Šlitr kdysi nazval slovy „ptákovina ze všech ptákovin nejptákovinovatější“.

Ale pro popis kabaretu (protože Skala tentokrát formu rozvolňuje více než ve Všechno co v nás zkurvili komunisti) o tom jak se tři kovaní heteráni (že jde vlastně o Bobíka, Myšpulína a Pinďu začne být po chvíli nepodstatné) vydali zachránit království porna před Nicotou – rozuměj politickou korektností a genderovou vyvážeností -  se ono slovo nejvhodnější. Už jen proto, že se nehodí do slušné společnosti. Stejně jako řada dalších slov, vět, gest, vtipů a předmětů, které pod Skalovým vedením Jindřiška Dudziaková, Vojtěch Vodochodský, Vladimír Pokorný a Oskar Hes s takovým gustem vyslovují, předvádějí a provádějí. Spřízněné premiérové publikum si tento bezohledný „nářez“ (který - dlužno dodat - nešetří ani jednu z protivných stran a končí dokonce ponaučením) pochopitelně užívá, otázkou je jak na tom bude publikum tzv. běžné (i vzhledem k mé návštěvě jedné z repríz Komunistů, kterou bych označil za spíše rozpačitou a kde nedostatek nadšené zpětné vazby vedl v důsledku k jisté křeči).