Mladý Maďar Atilla Vidnyánszky ml. vytáhl v Divadle Komedie na Koltèsova Roberta Zucca s baterií režijních a scénografických prostředků, jaké zná český divák např. z hostujících inscenací Kornéla Mundrúcza na plzeňském festivalu či z pohostinských nastudování Jana Klaty v Divadle pod Palmovkou.
 |
| foto Patrik Borecký |
Z Mundrúzca vidíme zastavěnou, naturalistickou ošklivou scénu - labyrint periferie či bohatou práci s videotechnikou, z Klaty využití dynamické popové (taneční) hudby či ostrá pohybová aranžmá. Divák je sycen efekty, inscenace má moderní tep, ale působí jednak odvozeně, a jednak a především: kdyby se režisér osmi z deseti nápadů zbavil, inscenaci by to velmi pomohlo (příkladem může být několikrát nastavovaný konec) - celé dění má charakter až manické potřeby něco vymýšlet.
Z Koltèsova rukopisu - samonosného, obrazivého jazyka - toho v inscenaci mnoho nezůstává, Vidnyánszky dělá ze hry sociální baladu, předvádí prostředí okraje společnosti, obklopující romanticky pojatého hrdinu s pohyby parkouristy, jemuž nezbývá než "útočit" (rozuměj vraždit), aby se z tohoto nesnesitelného světa dostal... Styčné plochy s předlohou lze vidět, oproti Koltèsově mnohoznačné, existencialisticky laděné hře jde ale o poznání banálnější výpověď.
Recenze vyšla 30. 6 v Lidových novinách (k přečtení zde)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme