Šotkovský: Jiráskův Hronov (neděle 1. 8. - Strategie růže)

Neděle byl na JH den relaxační - kromě inspirativního hosta, jazzové klauniády Pingls aneb Hot Café Revue (soubor Lindo, hop! a orchestr OPSO), o kterém postačí říct, že tuto povedenou taškařici přijalo hronovské publikum takřka freneticky, mi festivalový rozpis nabídl už jen jedno představení.

Navíc šlo vlastně o "ne-představení", neboť takto se produkce Strategie růže souboru Teď, nádech a leť deklaruje. Není úplně jasné proč, neboť nic obzvlášť hraničního na Strategii růže není. Formálně vzato jde o storytelling v nepravidelném prostoru - mezi židlemi rozmístěnými do neuspořádaného kruhu se pohybuje šestice performerů, kteří si vždy přisednou k části publika a začnou jim vyprávět svůj příběh. 

Od - dle tvrzení tvůrců autentických - příběhů lidí ze Sýrie, Iránu, Čečenska a jiných bolavých ran našeho světa (jako jeden z inspiračních zdrojů soubor uvádí knihu Susan Sontagové S bolestí druhých před očima) se bez zřetelného klíče přechází k příběhům samotných performerů, kteří líčí svou konfrontaci s cizí chudobou, bezmocí, jinakostí, vlastními předsudky atd. Do toho pak občas začne část účinkujících (někdy i všichni) zpívat lidové písně (pokud jsem poslouchal dobře, nejčastěji slovenské), jejichž role v celku mi popravdě uniká. Je to vcelku neagresivně angažované divadlo se zjevnou ambicí zkypřit a oživit citlivost svého publika, otupělého stálým mediálním přísunem hrůz, které se dějí v méně šťastných zemích, než je Česká republika. Volí k tomu záměrně zpomalené, ztišené prostředky se snahou vtáhnout diváky do cizích osudů. 

Zároveň má inscenace ovšem druhou a obávám se, že protikladnou ambici - zachytit "hukot světa", v kterém zní naše příběhy neustále vedle sebe a přes sebe. Ve snaze soustředit se na jednotlivé vypravěče je tak divák neustále vyrušován tím, co se vypráví nebo zpívá vedle, jako by nakonec na detailech konkrétních osudů ani nezáleželo. (Vůbec nejprekérnější byly chvíle, kdy jsem v zásadě ignoroval účinkujícího, který mluvil přímo ke mně, protože na druhém konci sálu někdo vyprávěl jiné skupince něco jiného podstatně zajímavějším způsobem.)

A druhá past Strategie růže - dokázat věrohodně vyprávět cizí osud několika lidem metr od nich je kromobyčejně obtížná herecká disciplína, v které se velmi snadno ukáže, kdo je skutečně schopen herecké polohy niterné naléhavosti, kdo se ji pouze snaží předstírat a kdo víceméně jen odříkává naučený text. Obávám se, že v tomto se Teď, nádech a leť vystavil velmi těžké zkoušce, v níž většina účinkujících prostě neobstojí.