Mikulka: Vzpomínky na Togoland (Handa Gote, Alfred ve dvoře)

Na scéně jsou dva etničtí Češi, jedna Čechoafričanka a jeden Afričan. Dlouho to vypadá, že půjde jen o  rozehrávání zábavně falešného dokumentu, který v těch nejrůžovějších možných barvách vykresluje alternativní historii, v níž bylo Československo koloniálním státem: (Versaillská konference mu nadělila původně německé Togo). Pak ale přijde zlom, ve kterém účinkující divákům sdělí - s náležitě jedovatou ironií -, že téma „kolonialismus“ bylo zvolené jen proto, že se Handa chtěla dostat na prestižní berlínský festival. Načež následují pasáže, v nichž se parafrázuje (nebo možná dokonce přímo cituje) dílem dokonale korektní newspeakové plácání a dílem proslov maskovaně rasistický. A do toho dvojice performerů s černošskými maskami přihazuje nehezké zážitky - velmi konkrétní - s českými spoluobčany.

Nic není řečeno úplně natvrdo, za vším je cítit kus ironie, představení záměrně tlačí diváky do nepohodlné zóny, kde si musí ve věci dělat svůj vlastní názor a případně se vymezovat vůči tomu, co ze scény zazní v přehledně černobílé podobě. 

Jako koncept to je výborné, samotné provedení však bohužel poněkud zaostává za standardem, na který je jeden v případě Handa Gote zvyklý: dlouhého řečnění i víceméně rutinně odehraných akcí je tentokrát víc než obvyklého okouzlujícího scénického čarování. Vzpomínky na Togoland jsou tak spíš respektuhodným pokusem netradičně uchopit komplikované téma než skutečným divadelním zážitkem.

web inscenace zde
Recenze vyšla v Deníku N 15. 9 (přístup k textu zde)
foto Zuzana Lazarová