Škorpil: 100 nejkrásnějších českých básní (Městská divadla pražská - Divadlo Komedie)

Konec srandy
Dlouho to vypadá, že Jiří Adámek půjde v inscenaci 100 nejkrásnějších českých básní víceméně ve šlépějích svých Očí v sloup či Skončí to ústa. Scénografie sama ožívá a vstupuje do děje, herci občas provádí zcela nelogické a mimoběžné akce. Jen  se zde – samozřejmě – častěji mluví, respektive zaznívají nejrůznější „remixy“ více i méně známých básní. Někdy asociativní, jindy tematické.

Do popředí se postupně dostává ono češství, vyjádřené třeba různě variovaným přednesem spojení „Ach, Čechy…“ Nejasně lze také tušit chronologický průlet historií českého básnictví od obrození přes první republiku, osvobození, komunismus, až do současnosti. To vše je ironické hravé a v mnoha detailech okouzlující. Jak se ale dostáváme do dnešních dnů, naštvaně angažovaná poezie sociální i klimatická náhle zní ve větších nedekonstruovaných celcích a bez výraznějšího inscenačního nápadu (pokud za něj nepovažujeme otřepané zabordelení scény rekvizitami). Tady už bohužel obrazně i doslova veškerá sranda končí. Budeme si asi muset začít zvykat.