Švejda: Višňový sad (Divadlo pod Palmovkou)

Martin Čičvák žene Čechovův text vpřed, jak je dnes zvykem. Žádné lyrizování, žádné dumání, ale komedie, ba groteska. Výhodou je, že to není nuda, že vše běží svižně a v rozumné časové stopáži, nevýhodou - zvláště v prvé části večera -, že mnohé zůstává jen nahozeno či spadá pod stůl, že postavy se zužují více méně na typy. Zkrátka: dlouho to vypadá, že půjde o sice energický, ale vlastně nemasný neslaný průlet hrou. Zaujmou spíš jen náznaky: civilistní pojetí Ani Annou Kameníkovou, ta holka jako by opravdu byla z jiné generace, praktičnost, zaťatost i melancholie Varji Pavly Gajdošíkové, u ní jediné se dá hovořit o nějakém rozvinutí charakteru postavy, intelektuálská žvanivost a vemlouvavost Trofimova v podání Jana Teplého.

Druhá polovina ale celkový dojem vylepšší. Více z ní, vlastně kdo ví z jakých všech příčin, začne vystupovat to, co na Čechovových hrách tak nadčasově přitahuje: nepatřičnost, charakterová nejednoznačnost, směšnost i tragičnost figur, smutek z uplývajícího a promarňovaného času apod. Dobře vyjde Lopachinův monolog po koupi sadu, necitlivá a křupanská radost z vítězství, Raněvské samičí obkružování Trofimova, i - a to je důležité - Lopachinovy hořce trapné námluvy-nenámluvy Varji...

Čičvákově inscenaci se daří vyvolat emoci. Nejde úplně o marný kus. 
foto Martin Špelda

Premiéra 13. září 2021. Více informací o inscenaci zde.