Švejda: Zlaté časy kritiků

"Vážený pane Švejdo, dobrý den, omlouvám se, že vás obtěžuji, ale dovolte, abych Vás pozval k nám do divadla na naši novinku /.../ Upřímně věřím, že by to pro Vás nebyl ztracený čas...", píší mi z nejmenovaného pražského divadla bulvárnějšího typu, ze kterého pozvánky na premiéry obvykle nedostávám.

Divadelní kritici zažívají zlaté časy. Divadla uvádějí kromě čerstvých novinek opožděné premiéry inscenací, vzniklých v době uzavření divadel - v září bylo podle statistik dokumentace Divadelního ústavu celkem 118 premiér, v říjnu jich je dokonce 121 - a o kritiky, jejich referáty, je enormní zájem. I tituly, které by jinak neunikly kritické pozornosti, dnes zůstávají úplně či téměř úplně bez odezvy. Dochází k očekávanému "přehřátí" divadelního provozu. Jak se s tímto jevem - zajisté pouze dočasným - vyrovnají samotná divadla, jakou zvolí repertoárovou strategii, jak vměstnají všechny nové přírůstky do svého programu, netuším. Jak by se s ním mohli vyrovnat samotní kritici, bych ale věděl. Místo dostihů po divadelních domech, snaze stihnout toho co nejvíc, bych naopak volil strategii důkladně si vybírat. Vždyť právě toto je ta ideální příležitost ujasnit si, jaké divadlo mě vlastně zajímá, o jakém mi stojí za to mít fundovaný přehled a případně o něm i psát. Stihnout všechno se fakt nedá. A nemá to ani smysl.
(Na premiéru výše zmíněného divadla nepůjdu. Mým šálkem čaje není.) 
foto je pouze ilustrační