Mikulka: Obscura (Divadlo Na zábradlí)

Prokletí očekávatelnosti

Dlouho očekávaná inscenace tria Mikulášek-Viceníková-Cpin vzbudila spíš než co jiného rozpaky. Aplikace osvědčené „scénkové“ struktury na téma, které vypadá docela dobře (psychologické pokusy a obecněji nejistota lidské psychiky) vedla k výsledku, u kterého je zásadní otázkou, proč vlastně vůbec tohle všechno muselo vzniknout.

Velkou část inscenace tvoří s groteskní nadsázkou rozehrávané psychologické experimenty, které doplňuje několik víceméně samostatných žertovných výstupů. Potíž je v tom, že jedno i druhé vyhlíží až moc očekávatelně. Většina připomenutých experimentů je natolik proslulá (třeba ten o neschopnosti odporovat autoritě, která nutí „zkoušejícího“ trestat „zkoušeného“ elektrickými šoky), že se byť jen základně informovaní diváci nedozvědí nic moc nového. Zahrané je to... no vlastně taky docela očekávatelným způsobem, a to včetně velkého parodického konferenciérsko-houslového čísla Jakuba Žáčka (sympatickou výjimkou byla schopnost na Zábradlí neokoukaného Michala Bednáře hrát současně střídmě i výrazně).

 

A nad tím vším se klene - rovněž docela očekávatelná - pointa, že to je s lidskou psychikou komplikované a na máloco se dá spolehnout. Zpočátku je to podívaná docela zábavná, postupem doby už trochu úmorná. Počin, o kterém by se v případě divadelního domu tradičnějšího typu řeklo, že se jedná o „provozní titul“. Zatímco poslední zdejší dvojinscenace Zdeněk Adamec + Sebeobviňování byla vzdor leckterým výhradám oživujícím vybočením z rutiny, Obscura spíš potvrzuje dojem, že Divadlo Na zábradlí poslední dobou tak trochu neví, co si má se sebou počít.

více informací zde
o inscenaci budu mluvit v Mozaice ČRO Vltava v pátek 18.3. po třetí hodině
foto KIVA