Dubský: Festival Divadlo (sobota 17.9.)

Zápas o generála (Komorní scéna Aréna Ostrava)
Shaxpearova myčka na ulici Kertész (Örkény Színház Budapešť)

Zápas o generála Dramaturg Tomáš Vůjtek dokáže vyhledat netradiční náměty a osobnosti a přetvořit je v dramatická díla reflektující české moderní dějiny. Tentokrát divákům představuje komunistického generála Jana Šejnu, blízkého spolupracovníka prezidenta Antonína Novotného. Ten se nejprve v důsledku svého šmelinářství „proslavil“ pod přezdívkou semínkový generál a po emigraci se z něj stal analytik CIA. Šejna, který spolehlivě naplňuje dobovou průpovídku „kdo nekrade, okrádá rodinu“, je typem oportunisty, jenž si nepřipouští vlastní slabost a ze všech svých neúspěchů obviňuje okolí (často využívaná replika: „Se závistí musí schopný jedinec počítat úplně všude…“).

Přitažlivý příběh se bohužel nepodařilo jevištně náležitě rozžít, inscenace Ivana Krejčího zůstává celkem statická. Postava Šejny je rozdělena mezi dvojici herců, ale nejsem si jistý, jestli se jedná o dobrý nápad. Marek Cisovský svým ironickým nadhledem svého mladšího kolegu Vlastimila Burdu viditelně přehrává. Burda navíc ztvárňuje i ostatní mužské postavy příběhu, při nejlepší snaze se tak nemůže do role Šejny plně položit. Oba představitele generála doplňuje trojice hereček, které představují Šejnovy osudové ženy, zvláště Zuzana Truplová jako milenka Míla dokáže na malém prostoru vytvořit zábavně potutelnou vyděračku.


Shaxpearova myčka na ulici Kertész Maďarská variace na Romea a Julii je pořádně odvázanou jevištní adaptací, která konzervativnějšího diváka vyděsí litry krve, nahotou, vulgarismy i nahlas dunící hudbou. Svůj přístup si tvůrčí tým režiséra Viktora Bodó, obhájí v prvním rapovém výstupu postavy s vizáží Williama Shakespeara. Čekejte všechno, jen ne blankvers a klasické pojetí. Předem se tak snaží odbourat případné výtky, jelikož v průběhu představení by se opravdu dalo argumentovat, že jsou některé extrémní prostředky použity samoúčelně s cílem vytvořit co nejvíce šokující efekt.

Celé to ovšem má neskutečnou energii a přemístění archetypálního příběhu do souřadnic současné Budapešti není vůbec vymyšleno špatně. Zašlé obklady stěn mohou evokovat automyčku i pitevnu, oba znepřátelené rody jsou pojaty jako pouliční rváči, spodina společnosti, trochu feťáci, trochu fotbaloví rowdies, vévoda vypadá jako člen motorkářského gangu a z kněze Vavřince se stal drogový dealer. Neromanticky změněná pointa příběhu patří k vrcholům inscenace. Nachází se tu také dost místopisných a jiných narážek na maďarské reálie, jejichž účinek patrně zůstává „ztracen v překladu“.

Celé je to temné, bizarní a zároveň nesmírně zábavné, lze cítit inspiraci tarantinovským stylem i odkazy na kultovní film Trainspotting. Kdyby takhle mělo vypadat devadesát procent divadelní produkce, bylo by to asi dost únavné, ale jednou za čas takovýhle úlet člověka skutečně potěší. Zvlášť když je ztvárněn na interpretačně velmi vysoké úrovni.

LUKÁŠ DUBSKÝ

festivalové stránky zde