Ve vztahu k Zelenkově novince Fifty, uvedené v autorově režii v Dejvickém divadle jsem – přiznávám – hned v několika (ne)výhodách. Redakčně připravuji hru k vydání jako přílohu letošního ročníku SADu a těžko si v takovém případě nevytvořit k textu vztah. Jsem také pamětníkem Příběhů obyčejného šílenství a tudíž tzv. zlaté éry Dejvického divadla. I tento sentiment jistě hraje při recepci Fifty svou roli. A do třetice: byť je Petr Zelenka o osm let starší než já, považuji ho za – víceméně: v některých názorech se s ním rozhodně neshodnu - svého generačního autora (a to počínaje jeho knihou Nové náboženství Kurta Vonneguta, kterou jsem četl snad ještě na gymnáziu). Jsem tedy – s odpouštěním – cílovka.
Kritický odstup a vzývaná objektivita jsou poněkud nahlodány (ale budiž to bráno jako příklad že ač autor Nadivadla sice možná neví, pro koho píše, existují věci – a to i ty divadelní - které má rád), ale navzdory tomu se cítím zplnomocněn prohlásit, že Fifty je bezmála (hnidopich ve mně praví, že pár škrtů by bylo ku prospěchu věci) perfektní inscenace, která výborně funguje a která nutí představitele hlavní role Ivana Trojana hrát a nikoli jen pobývat na jevišti. Souzním s valnou většinou názorů a perspektiv, které jsou ve hře přítomny, jakkoli tuším, že v atmosféře zjitřené „kauzou Hřebejk“ nebudou mnohým majitelům pravdy po chuti. Ne, nekoná se jevištní, ani autorská revoluce, ale o to zjevně nikomu z tvůrců nejde. Snad postačí dodat, že i „kat z blogísku“ (© Jan Šotkovský) se díky Petru Zelenkovi a spol. dokáže v divadle dojmout. A výborně bavit. |
| foto Hynek Glos |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme