Mikulka: Festival Regiony Hradec Králové 2023 (neděle 25. 6.)

Studio K Budapešť: Katynka z Heilbronu

DRAK & Bratislavské bábkové divadlo: Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí: Kašpárek a zbojník

Horácké divadlo Jihlava: Šepoty a výkřiky

Juchů. Festivalová neděle se nesla ve znamení příjemných překvapení. I když tedy, označit smrťácko-depresivní Šepoty a výkřiky za cosi „příjemného“ není tak docela přesné, ale dobré divadlo to bylo, o tom žádná. Dopoledne stačilo přečkat roztomilé mrckování dánské dvojice z Theatre Madam Bach (jmenovalo se to Jsi tady, ale raději bych tam nebyl), a pak už se seřadily zážitky, které byly podstatně lepší, než jsem očekával.

Katynka z Heilbronu

Kleistova Katynka z Heilbronnu je podivně vykloubená rytírna, těžko si představit, že by jí dnes někdo mohl hrát úplně vážně. Což se také potvrdilo. Budapešťské Studio K nechalo herce kráčet nebo namáhavě klusat na běžeckých trenažérech, do toho skoro mimoběžně odříkávali text, kterému  zvnějšku dodávalo vážnost téměř nepřetržité temné dunění v podkresu, dramatické svícení a občas i hrozivé figury soudců (a jiných důležitých figur) na pódiu v pozadí. Dost dlouho to působilo trochu úmorně, postupně se ale příběh Katynky absurdně oddané hraběti z Hvězdy vykloubil natolik, že vše začalo být zajímavé a podivnost se stala kvalitou samou o sobě.

Příběh přitom v souladu s předlohou dospěl k Happyendu s velkým H: hrabě z Hvězdy prohlédl lstivou Kunhutu, zamiloval se do čisté Katynky a pak se zjevil samotný císař, jenž potvrdil prorocký sen a přiznal, že Katynka je jeho tajená dcera. Vtip spočívá v tom, že dohromady to všechno vyhlíželo zatraceně podezřele, vyžilý rytíř najednou nevypadal jako ta úplně nejlepší partie, a konec konců ani jeho obrat nevyzněl vzhledem k okolnostem moc nezištně. Katynka, uštvaná z nekonečného pobíhání, to sice nijak explicitně nekomentovala (zůstalo u zmatených a vyděšených pohledů), ale tím hůř pro ni, a konec konců nejspíš pro všechny. Jen pro jistotu: žádná psychologická reinterpretace, tvůrci spíš dokázali podtrhnout a vyhrotit cosi jako nesmyslný samopohyb a absurditu, které je možné najít už v předloze. Přičemž zpětně bylo možné si uvědomit, že obojí se nenápadně, leč docela důsledně stupňovalo od samotného začátku. Na závěr poznámka čistě osobní: zajímavý případ představení, které mě tak dlouho otravovalo, až jsem s překvapením zjistil, že se mi vlastně docela líbí.


Kašpárek a zbojník

Na česko-slovenskou koprodukci DRAKu a Bratislavského bábkového divadla jsem byl spíš zvědavý, než že bych od trochu obligátně vyhlížejícího koprodukčního kousku k výročí rozdělení Československa očekával velké zázraky. Inscenace s komplikovaným titulem Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí: Kašpárek a zbojník nicméně potvrdila, že řemeslně dobře udělané divadlo může dopadnout výborně, i když vlastně nepřijde s ničím převratným nebo zásadním.

Základní idea je prostá: česká a slovenská skupina loutkářů společně odehrají příběh, ve kterém se setkají ikonické postavy Kašpárka a Jánošíka. Příběh jako takový sice skončí idylou (v podobě sňatku Jánošíka s českou Maruškou), jenže samotní loutkáři si lezou čím dál víc na nervy, pohádají se, rozejdou a nezbyde, než dokonce rozdělit i divadlo (v povědomém poměru 2:1). Hlavním smyslem je rozehrávání všemožných národních klišé, a to na úrovni loutek i herců samotných: Kašpárek se samozřejmě chová jako Kašpárek i mezi zbojníky, Češi se předvedou jako povýšení burani, Jánošík i samotní slovenští herci jsou naopak nesnesitelně národovecky patetičtí. Nic extra objevného nebo hlubokého, podstatné je, že inscenace nabídne takovou spoustu drobných nápadů a legrácek, ať už „laskavě‑ironicky‑národnostních“ nebo ryze loutkářských, že spolehlivě vydají na poctivou hodinku výborné československé zábavy.

 

Šepoty a výkřiky

Adaptace temného Bergmanova filmu nevypadá jako úplně typická položka repertoáru regionální scény, v Horáckém divadle je však ambiciózní dramaturgie již několik let pravidlem, takže nelze mluvit o vysloveném překvapení. Dramaturgická odvaha rozhodně jihlavskému divadlu nechybí, což platí tím spíš, že hostující režisér - umělecký šéf Depresivních dětí Jakub Čermák – publikum ani v nejmenším nešetří.

Inscenace o umírající ženě, o kterou vedle profesionální ošetřovatelky s větším či menším odporem pečuje dvojice sester, nabízí dlouhý sled temných výjevů různého ražení. Počínaje naturalisticky rozehrávanou péčí o nejintimnější záležitosti umírající, přes peripetie ve vztazích mezi odcizenými sestrami, až po metaforický balvan, visící na kladce (provaz musí umírající žena neustále držet) a neustále hrozící zřícením, tedy smrtí. Hraje se v pomalém tempu, téměř bez odlehčujících momentů, naléhavě, přitom ale svým způsobem věcně. Čermák mívá jako režisér sklon k přepjatostem a melodramatičnosti, tentokrát se ale v tomto ohledu ku prospěchu věci krotí. Může se navíc spolehnout na srozuměné výkony všech zúčastněných, kteří si neulehčují pozici ironií, nepřípadným prožíváním nebo naopak zcizováním – nic z toho by atmosféře asi moc neprospělo. Příkladem za všechny může být neproniknutelně strohý výraz Lenky Schreiberové v roli služebné Anny, jediné osoby, která vůči umírající opakovaně dokáže projevit cit, aniž by ovšem bylo úplně zřejmé, kde vlastně končí profesionální zodpovědnost a začíná cosi „nadstandardně“ lidského.

Podívaná je to v každém případě sugestivní - a publikum zavalí tak trochu způsobem, kterým hrozí onen zmíněný balvan. Sám jsem byl skoro celou dobu rozpolcený do zcela protichůdných pocitů: zároveň se mi to líbilo a současně jsem si přál, aby už tahle depresivní podívaná skončila. Což je, odhaduji, poloha, ve které tvůrci nejspíš diváky mít chtěli. Mimochodem, z naplněného sálu Klicperova divadla odešla během představení jediná divačka, což je vzhledem k hodně drsné podívané vynikající skóre.

festivalový program zde
foto:  festivalový web
o Regionech budu mluvit v Mozaice ČRO v pondělí 26. 6. v půl čtvrté

o Šepotech a výkřicích píší v SADu 3/2023 Barbora Sedláková (v článku o inscenacích Jakuba Čermáka) a v SADu 4/2023 Lukáš Dubský (v článku o sezóně Horáckého divadla)