Voska: Dějiny násilí (Schaubühne Berlin - Pražský divadelní festival německého jazyka)

Od bubnů ke krvi

Když jsem letos na jaře zhlédl ve studiu Švandova divadla zdařilou adaptaci románu Dějiny násilí v režii Tomáše Loužného, netušil jsem, že ještě týž rok se potkám s další inscenací stejného literárního díla Édouarda Louise. Berlínská scéna Schaubühne am Lehniner Platz totiž v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka přivezla inscenaci, kterou podle téhož románu nastudoval Thomas Ostermeier.

Mikulka: Stud (Volkstheater Wien - Pražský divadelní festival německého jazyka

Opravdu to muselo být divadlo?

Asi to byla jen náhoda, ale viděl jsem poslední dobou nápadně mnoho divadelních představení, po jejichž skončení mi v hlavě zůstala trčet protivná otázka: „A opravdu to muselo být divadlo?“ Naposledy jsem se takhle ptal po monodramatu Stud, se kterým se v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka představil Volkstheater Wien.

Mikulka: Happy Hour (Jan Mocek - Afred ve dvoře), Veřejní nepřátelé (Divadlo Na Zábradlí)

Myslitelé vs. polystyrén

Viděl jsem v tomto týdnu dvě divadelní představení, a bylo to jako onen příslovečný den a noc. V pondělí v Alfredovi ve dvoře premiéru Happy Hour Jana Mocka a v pátek Na zábradlí první reprízu Mikuláškových Veřejných nepřátel. V tom prvním trojice performerů bez jediného slova zhruba padesát minut poponášela polystyrenové desky, v tom druhém vedli Michel Houellebecq a Bernard-Henri Lévy - v zastoupení Václava Vašáka a Miloslava Königa - filosoficky laděné dialogy o smyslu života a vlastní existence.