Mikulka: Festival Regiony 2024 (sobota 22. 6.)

Klicperovo divadlo: Vyhubyt
Drak: Válka světů
Klicperovo divadlo: Oslava
Dva

Vyhubyt
Sobota byla v Hradci hradecký den. Dvakrát Klicperák, jednou Drak a nakonec koncert exhradecké kapely Dva. Začal jsem v Besedě na představení Vyhubyt. Autorská inscenace Tomáše Ráliše poněkud mate tělem. Začne jako vcelku přímočará satira na předražené byty a prohnané realitní agenty, postupně se však změní v cosi komplexnějšího. 

Autor a režisér v jedné osobě tak trochu po sikorovsku vrší dílem ironické, dílem groteskní a dílem sociálně kritické obrazy, jejichž hlavním smyslem je jedovatě (nebo spíš možná nenávistně) vykreslit v podstatě kohokoli, kdo mu přijde pod ruku. Vyděračský instalatér, křivácký a zištný realitní agent, sobecká, lakomá, sexuchtivá a trapně zestárlá matka ověšená šperky a sešitá nesčetnými plastikami, cynický a sprostě vtipkující porodník, arogantně povýšený šéf, který s gustem ponižuje své podřízené, jeho štětkovská a sebestředná dcera odmítající přijmout odpovědnost za vlastní činy. Nakonec se k této smečce přidají i ústřední dva hrdinové se svým početným potomstvem, v podstatě přistoupí na to, že za velký byt prodají sami sebe. Představení to bylo chvílemi vtipné, ještě častěji však únavně jednotvárné, ale především: ten nekončící výron nenávisti chabě maskované jako vtipnost mi přijde poněkud protivný. Chápu, že existuje cosi jako ironická a groteskní nadsázka, tady mám ale dojem, že sleduji spíše odraz stavu mysli samotného autora než reálného stavu světa.


Válka světů
Podstatně rafinovanějším a divadelně pestřejším způsobem se vyjádřili ke stavu světa Jakub Vašíček s Tomášem Jarkovským v v Draku. Wellsovu klasiku Válka světů berou jako základ inscenace, ve které se volně prolíná několik rovin: počínaje samotným příběhem o napadení Země Marťany, přes evokaci slavného skandálu, když vysílání rozhlasové adaptace románu způsobilo paniku, až po osobní příběh racionálního „darwinovského“ vypravěče, který zůstane uvězněn s vyšilujícím vikářem, jenž v událostech vidí apokalyptický trest boží uvalený na zpychlé lidstvo. A do toho se prolíná neurotický proud ryze současných výkřiků známých ze sociálních sítí, od těch dojemných až po různé „popírače“ a šiřitele konspiračních teorií („Jak tomu můžete věřit, vy ovce? Celé si to vymyslela vláda s CIA!“). 

Nejvýraznější a nejzábavnější jsou scény z retro rozhlasového studia, kde pomocí jednoduchých triků vzniká dokumentárně se tvářící rozhlasová hra. Z hlediska celkového vyznění však byly zásadnější úvahy dvojice uvězněné ve sklepě: pokud budeme chápat vývoj ryze darwinovsky, je naprosto logické, že dospěje k bytostem, které se zbaví všeho neužitečného, takže zůstane jen bezcitný mozek. A stejně tak je logické, že vyspělejší civilizace si podmaní nebo vyhladí ty zaostalejší, vždyť přece dělají jen to, co se již mnohokrát opakovalo i v dějinách lidstva. Na drakovské inscenaci je sympatické, že se dotýká docela podstatných otázek, přitom se ale netváří karatelsky ani kazatelsky, spíš popostrkuje publikum k tomu, aby si věc přebralo samo.

Oslava
Odlehčenější podívanou nabídlo večer Klicperovo divadlo. Hru Jaroslava Rudiše a Petra Pýchy režíroval zdejší umělecký šéf Pavel Khek – a bylo to docela milé překvapení. Komedie pojednává o tom, co se všechno může stát, když se v Lomnici nad Popelkou chystá světově sledovaný koncert u příležitosti třístého výročí zdejší světové premiéry Vivaldiho Čtvera ročních dob, přičemž hlavního protagonistu, slavného houslistu a místního rodáka postihne pár dní před akcí mozková mrtvice, takže se věci ujme jeho syn, plebejsky naladěný metalový basák. A do toho všeho se zamotá trojice redaktorů Radia Vltava, za jejichž sametovými hlasy se prozměnu skrývá vyhrocený vztahový trojúhelník. 

V případě Oslavy se žádná zásadní témata neprobírají, ale je to zručně napsaná a velmi slušně zrežírovaná i zahraná komedie. Navíc dokáže být skutečně zábavná. Což není zrovna málo a není to v tomto oboru tak úplně pravidlem. Hradecké publikum reagovalo nadšeně a musím dodat, že tentokrát jeho nadšení docela dobře rozumím.

Dva
A ve stanu před Drakem večer vše zakončilo duo Dva (vzešlé z druhdy populárního hradeckého Divadla Dno), které po dlouhé pauze znova začíná pravidelně vystupovat. Koncert nabídl očekávanou smršť energie i potěšení ze zábavné, juchavé a zároveň vždy tak trochu ironické „jevištní přítomnosti“ Báry Ungrové. Dva jsou zkrátka kapela, kterou stojí za to nejen slyšet, ale i vidět.

festivalový program zde

o Regionech budu psát do Světa a divadla 5/2024