Škorpil: Dotyky a spojenia 2024 (středa 26.6.)

Odivo: Kozmos
Nude: Emily
Slovenské národné divadlo: Deti

Nad Fatrou sa blýská, ale v Martine obklopeném horami se drží parno. A do toho zase ty „cílovky“.
Nebýt cílovkou v inscenaci Kozmos určené primárně divácké kategorii 3+ není až takový problém a člověk se se logicky cítí – slovy klasika – v pozici „nezúčastněného pozorovatele“. O to víc si oko stárnoucího kritika všímá, jak zabírají prajednoduchá žonglérská čísla a využití všelijaké techniky a jak pozornost dětského publika upadá v pasážích „poetičtějších“. Nemyslím, že je nutné – a zdravé – malého diváka neustále atakovat atrakcemi, nicméně musím konstatovat, že přítomné školkové publikum abstraktno prostě nebralo.

O Emily Divadla Nude tu už nedávno psal  Lukáš Dubský v reflexi hradeckých Regionů. (A výrazné své si řekla i Barbora Etlíková na podhoubí.) Za sebe tedy snad už jen dodám, že jsem opět zaujal pozici nezúčastněného pozorovatele. Ne že bych se někdy na některá feministická témata nedokázal napojit, ale čistě a prostě proto, že v tak brutálně černobílém paradigmatu jaký inscenace postuluje, zkrátka odmítám existovat.

 Deti Slovenského národného divadla (psali jsme o nich zde a mluvili o nich též v podcastu Záhledy) byly na závěr dne již jen jakýmisi ověřením byvšího zážitku. Samozřejmě, že připravenost na formu a vzpomínka na vyhrocenou ironii a sarkasmus z něj část ubrala, nicméně potěšení ze souhry, přesné a nepodbízivé herecké drobnokresby i potěšení z rytmu celku trvá.

Česko končí na Euru, Slovenské komorné divadlo oslavilo koncertem na náměstí 80 let své existence a s jeho koncem do údolí kolem řeky Turiec konečně dorazil déšť. Druhý festivalový den končí.

stránky festivalu zde
o festivalových inscenacích budu více psát v SADu 5/24