Škorpil: Paní Bovaryová (Národní divadlo)

 Denisa Barešová podává v titulní roli Paní Bovaryové mimořádný výkon. Po dvě hodiny skoro neopustí jeviště, inscenaci táhne, uvěřitelně zvládá změny nálad i porušování čtvrté stěny. Obdobně si vede i Radúz Mácha, ktery jejího manžela Carla vykresluje jako milujícího, ale trochu ustrašeného venkovského doktora. Je to typ postavy, kterou jsme od něj už několikrát viděli. Což se vlastně dá - aniž by to měla být výtka - říci i o všech dalších: dominantní zahořklá matka Martiny Preissové, cynický milovník Roberta Milkuše, Petr Vančura oscilující mezi éterickým markýzem a lidovým bavičem Homaisem, Pavel Neškudla přesně podehrávající Lhereuxe, potrhlé služky Terezy Jarčevské… Všichni  s mírou a patrnou zručností. To vše se děje v režijním rámci Tomáše Loužného.

Ten jistě vyniká schopností inscenaci promyslet a vystavět rafinované jevištní obrazy, ale méně již dbá o její živost a plynulost. Některé motivy jako „tanec“ nahrazující milostné akty opakuje až do omrzení a nebojí se sahat k návodným metaforám jako je tchyně doslova škrtící snachu, když jí vysvětluje jak se tzv. správně starat o domácnost, či obchodník zavazující svou oběť do dlouhého pruhu látky zatímco jí prodává další a další směnky.

A k tomu pár přímočařejších vtipů jako je – doslova! - pomrknutí do publika při replice „Ne vždy budou energie takhle levné.“, o „Dejte si med na kozy“ snad raději nemluvě. Je to režie prudkých střihů a hrubých tahů, na pohled efektní, ale uvnitř úmorná doslovností.
Pod tím vším se kdesi ztrácí osud paní Bovaryové, o které není jasné, jestli je naivní bezstarostný snílek, emancipovaná volnomyšlenkářka či jen další oběť prohnaných (kapitalistických) šmejdů.

více o inscenaci
foto Petr Neubert
o inscenaci bude v SADu 1/2025 psát Radmila Hrdinová