sobota 9. září 2023

Voska: 2:22 - duchařský příběh (Činoherní klub)

Blouznivci našich domácností


Omluvte, prosím, ten patos - přijde mi krásné, když divadlo umí zapůsobit na člověka takovým způsobem, že si zhruba na ty dvě hodiny podmaní jeho mysl i tělo. 2:22 - duchařský příběh, první premiéra Činoherního klubu v letošní sezóně, mne svým hororovým laděním střídavě mrazil v zátylku i poléval horkem, o naprostém udržení pozornosti nemluvě. A z reakcí publika se mi zdálo, že jsem rozhodně nebyl sám, koho si režisér Braňo Holiček takhle zkušeně povodil.

Jenny (Romana Widenková) a Sam (Václav Šanda) se nedávno přistěhovali do domu, kde pravidelně ve 2:22 straší - nebo to alespoň tvrdí senzitivní Jenny za posměchu přísně racionálního Sama. Mladí manželé si pozvou na návštěvu své přátele Bena (Jan Hájek) a Lauren (Markéta Stehlíková) a ze slovní přestřelky nakonec vznikne nápad, aby všichni čtyři vydrželi vzhůru až do inkriminované hodiny ve snaze přijít záhadě na kloub.


Režiséru Holičkovi se podařilo postavit inscenaci na velmi dobře fungujícím modelu: postupně gradované napětí, dosahované především hororovými „bafnutími“ na publikum, se střídá s odlehčenými gagy. V této komediální rovině se daří zejména Janu Hájkovi, jehož přímočarý fachman Ben baví nenápadným zkoušením kvality zařízení domu i neobratností v prakticky jakémkoli mezilidském kontaktu. Zároveň ale Hájek v závěru dokáže s naprostou lehkostí přejít do polohy zaníceného duchověrce, když jeho Ben vede tajuplnou spiritistickou seanci.

Jeho racionálním protihráčem je vědec Sam. Václav Šanda jej pojímá ho jako arogantního frajírka trousícího rádoby vtipné, ve skutečnosti však neomaleně urážlivé poznámky ve snaze neustále všem dokazovat, že má vždycky pravdu. Vztah s Jenny je trochu na úrovni učitel-žák, Sam manželku blahosklonně poučuje a bagatelizuje veškeré její obavy, ba i pouhé názory. Widenkové Jenny - starostlivou a citlivou mladou matku - Samova vzdělanost původně uchvátila, teď už ale spíše trpí jeho otravným všeználkovstvím. Částečnou spojenkyni má v Benově manželce Lauren, která se ve Stehlíkové podání nachází kdesi na půli cesty mezi duchovnem svého manžela a Samovou racionalitou.


V napínavé inscenaci potěší rovněž ryze současný, ne však upachtěně pseudoteenagerský překlad Michala Zahálky. Škoda snad jen, že ojediněle zazní poněkud neústrojné moralizování, zejména v dialogu Sama a Bena o rekonstruování starých domů. Jedná se ovšem pouze o drobný, v kontextu celku jen minimálně rušivý problém.

Během děkovačky účinkující rozvinou nápis „neprozraďte to“. Rád této prosbě vyhovuji a doporučuji čtenářstvu Nadivadla, aby si pro vpravdě překvapivou pointu Duchařského příběhu do Činoherního klubu přišlo samo.

VOJTĚCH VOSKA

více informací zde
foto Pavel Nesvadba


Žádné komentáře:

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme