Mikulka: Pražský divadelní festival německého jazyka 2024

Olympiáda v ublíženosti

Z Pražského německého festivalu jsem letos viděl pouze tři představení (Scény z manželského života, The Silence a Ano nic není ok). O dalším (#Motherfuckinghood) jsem slyšel docela podrobně vyprávět. Nutno říci, že setkání s tou mojí trojicí nepřinesla zážitek zrovna povznášející: Scény se mi sice zdály značně otravné, ale při dvou následujících one-man show jsem na tuhle úporně groteskní a banálně přepjatou podívanou vzpomínal skoro s láskou.

Jde mi však o něco jiného: zajímalo by mě, do jaké míry je letošní program, charakterizovaný mottem „nichts ist ok“ výrazem trendu (zdaleka nejen divadelního) nebo se to dramaturgii spíš jen tak sešlo. Pokud totiž započítáme i zmíněný #Motherfuckinghood, vyhlížel letošní PDFNJ, nebo alespoň jeho podstatná část, jako olympiáda v ublíženosti, ukřivděnosti, traumatizaci a sebelítosti. Témata jsou různá, ale svým způsobem to probíhá dost podobně: na scénu přijde herec nebo herečka a se zcela samozřejmou sebestředností si hodinu půl stěžuje, obviňuje svět a okolí z nejrůznějších ústrků, lituje se, předvádí své utrpení, traumata a neštěstí všeho druhu. Kdo si umí stěžovat a obviňovat okolí nejlíp, jde na bednu.

Chápu, že život není snadný, kdekdo se plácá v problémech a má potřebu se svěřit. Pokud by se jednalo o terapeutická sezení, bylo všechno v nejlepším pořádku. Jenže na divadle to vyznívalo úmorně. Ale předvším samožerně, sebestředně a do sebe zavinutě. Zbytečně.

festivalový program zde
celoredakční materiál pojednávající o PDFNJ 2024 vyjde v SADU 1/2025