Mikulka: Škola Hron (Divadlo DRAK)

Je to bezpečné

Podivná výuka respektive prezentace vědeckých (a obzvláště fyzikálních) zákonitostí či jevů se zdá být docela lákavým východiskem pro divadelní inscenace. Vzpomínám si z poslední doby přinejmenším na dva povedené kusy, které toho šikovně využily: Maksymovova Teslu (v Komedii) a Kámen nůžky papír od Wariot Ideal. V prvním případě se na scéně objevilo tolik velkolepých efektů, že by na úspěch stačily snad i samy o sobě, v tom druhém účinkující s ironickým pobavením směřovali k co největší zamotanosti a znejisťování diváků, malých i těch větších. V DRAKu se teď osvědčené duo Vašíček–Jarkovský přidalo s evokací cimrmanovské postavy učitele a vynálezce Jakuba Hrona Metánovského. Jenže, dlužno říci předem, že jejich inscenaci Škola Hron chybí ono „něco“, co by tohle dílo povýšilo nad jakousi podivnou přednášku.

Relativně záhy se totiž ukáže, že pouhá evokace svérázné postavy Jakuba Hrona celé představení dost dobře neutáhne. Milan Hajn po většinu času jako učitel vysvětluje různé fyzikální záležitosti, v jádru racionálně, odhadem asi tak na úrovni toho, co se mohou učit sedmáci. Vtip spočívá v tom, že vypadá legračně a především, že používá svépomocně vymyšlenou bizarní terminologii, která činí výklad téměř nesrozumitelným (bažáci, velikota, hámota, bezdíláty atd.). Prvních pár minut je to zábavné, jenže když se princip okouká, začne vadit, že nic z toho, čím inscenátoři Hronův výklad doplňují, nemá potřebnou divadelní nosnost.

Což je tím zřejmější, že se Škola Hron vzdává příběhu i divadelních situací, vlastně zůstává u více či méně efektní demonstrace vyřčeného (ale zas ne až tak efektní, aby to byla hodnota sama o sobě jako třeba ve zmíněném Teslovi). A je přitom vcelku jedno, jestli se demonstruje pomocí živých herců nebo třeba meotarových projekcí. Trochu ztraceně kupodivu působila dokonce i živá kapela, složená ze samotných účinkujících.

Příznačné bylo, že na mé repríze dětské publikum výrazněji ožilo vlastně jen v momentě, kdy byli na jeviště přizvání dobrovolníci, aby provedli pokus se zapojením lidského obvodu. Jenže i tahle divadelně vděčná situace šla tak trochu do prázdna, žárovka se za opakovaného ujišťování „je to bezpečné“ očekávatelně rozsvítila a rozpačitě vyhlížející děti se škobrtavě vrátily na svá místa do hlediště. Svým způsobem se jedná o pars pro toto: Školu Hron určitě lze vcelku spokojeně a bezpečně odkoukat, žádný zvlášť silný zážitek však tahle školní hodinka přítomným bažákům nejspíš nepřinese.

VLADIMÍR MIKULKA

více zde
foto Pavel Pljuskov

o inscenacích DRAKu budu podrobněji psát do SADu 6/2025