Mikulka: Regiony Hradec Králové (úterý 23.6.)

Damúza: Deset dvacet, brácha v břiše!
Klicperovo divadlo: Kabaret Königgrätz
Klicperovo divadlo: Portrét dámy

Deset dvacet, brácha v břiše! – Po dvou dnech další sólovka Miroslavy Bělohlávkové (o Zlatovlásce jsem psal tady), tentokrát pod hlavičkou Damúzy, a zas to nebylo marné. I když je jasné, že cílovka výchovné, nebo přesněji řečeno informativní inscenace pojednávající o tom, jak přicházejí na svět děti, je malounko jiná. Bělohlávková balila věcné informace do legrácek a doplňovala je i poetickými pasážemi, především však dokázala tuhle „užitkovou“ podívanou nakopnout výraznou osobnostní energií. Neumím sice úplně odhadnout, co všechno si odnesou vrstevníci hlavní postavy – sedmileté dívenky těšící se na sourozence -, jako divadlo však tahle půlhodinka obstála.

Kabaret Königgrätz - Několik mladších členů Klicperova divadla (plus hosté z Draku) dalo dohromady kabaret na téma Hradec. Pro místní diváky jsou takové projekty atraktivní, není divu, že jich už v českých divadlech vzniklo vícero. Tentokrát je ale sympatické (a v podobných případech méně obvyklé), že účinkující vše napsali a nazkoušeli zcela svépomocně. Výsledkem je sled sólových výstupů i písní na téma „Hradec a já“ – a to s výrazným osobním ručením.

Podívaná to bylo docela milá i pro mne nehradečáka, nutno ovšem dodat, že díky dlouholetému dojíždění na divadelňák celkem zorientovaného (když došlo na nostalgické vyjmenovávání různých podniků, často již neexistujících, docela jsem se chytal). Jednotlivé výstupy nebyly úplně vyrovnané a občas trochu zbytečně končily srdíčkovým vyznáním městu, přestože se dění celkově neslo spíše v ironické a sebeironické náladě. Stejně tak bych klidně oželel závěrečnou pasáž se soutěží „známe Hradec“, už jen proto, že o pár minut kratší stopáž by byla ku prospěchu. Ale celkově se jedná o kousek svižný, vtipný a svérázně i poučný. Nejedukativnější je inscenace ve specifické oblasti náleven rozmanitých podob a intenzity, o tom žádná. Ale třeba na čtvrť Kukleny se už díky výstupu Petra Kulta nikdy nebudu dívat stejně, jako dřív (ano, přiznávám, bral jsem jí přesně tak jak, to řekl: coby průjezd z D11 do centra).

Portrét dámy Daniela Špinar si pro svou novou inscenaci v Klicperově divadle (vrací se sem po řadě let) vybrala – a sama zdramatizovala - román Henryho Jamese Portrét dámy. Na Nadivadlo už o inscenaci psal Lukáš Dubský (zde), takže spíš pár poznámek.

Častá slabina divadelních verzí rozsáhlých próz spočívá v tom, že pokud se má převyprávět děj, nezbude moc místa na to ostatní – a přitom právě „to ostatní“ bývá hodně důležité. Platí to i v tomto případě: charakterizace postav i motivace jejich jednání jsou u komplikovanějších postav nahozeny tak zkratkovitě, že nemají daleko k (nezamýšlené) karikatuře. A pokud se ještě navíc požadovaný typ postav rozchází s hereckým typusem jejich představitelů, může to skončit až na hranici nezamýšlené parodie (nejhůř v tomto smyslu dopadl Tomáš Kobr v klíčové postavě démonicky chladného manipulátora). A trochu podobného druhu je další problém. Když se příliš zjednodušujícím způsobem vypráví příběh úžasné dívky, která se rozhodla pro špatného manžela, hodně s ním trpěla, a pak se zase vrátila držet za ruku umírajícího přítele, jenž ji celou dobu miloval, začne to vyhlížet (nezamýšleně) melodramaticky.

Plusem inscenace je naopak výtvarná stránka. Eva Jiříkovská přišla s nepopisným, ale velmi výmluvným řešením: první půlka v prostoru bezelstně růžovém a chundelatě měkoučkém, ta druhá na forbíně v chladné a tvrdé šedi. Plus wow efekt nakonec, když se po hrdinčině rozhodnutí opustit manžela zřítí masivní „betonová“ stěna a děj se vrátí do rozvalin růžové idyly.

V souhrnu platí, že Portrét dámy je inscenace, která má chvályhodnou ambici překročit hranice rutinního provozního titulu a přes zmíněné problémy udrží slušný standard. Jenže málo platné, z dvojice úterních klicperáckých titulů mě mnohem víc zaujal a potěšil sice méně ambiciózní, ale podstatně divadelně živější a navíc i jaksi věrohodnější Kabaret Königgrätz.

VLADIMÍR MIKULKA

kompletní festivalový program zde
foto web festivalu
o Regionech budu psát do SADu 5/2026