Voska: Konec jara (Divadlo Na zábradlí)

Srpnové záhady

Z webové anotace bylo možno očekávat, že poslední premiéra Divadla Na zábradlí v této sezoně se bude věnovat především československo-sovětským jednáním v Čiernej nad Tisou, která předcházela invazi ze srpna 1968. Nový titul Petra Erbese a Borise Jedináka Konec jara však zkoumá, co tyto rozhovory z obou stran časově obklopovalo – a není to poslední záhada, jež zapříčinila, že inscenace je pro mě nečekaně obtížně uchopitelná. Konec jara je označován za dokumentární počin vycházející ze záznamů napínavých jednání. Žádný příliš překvapivý pohled na tuto důležitou etapu československé historie se však nekoná, reformisté a konzervativci jsou rozeznatelní prakticky okamžitě, a kdo ví, jak celá situace dopadla (což je asi skoro každý), toho sdělované informace patrně moc nezaskočí.

 
Inscenace je tak nejsilnější, když obecně známá fakta přetaví do metaforičtějších výjevů. Vrcholem první části je scéna těsně před přestávkou, kdy celé politbyro vystupuje před Václavským náměstím s ajfrem popových hvězd a jeho členové se předhánějí v čím dál absurdnějších slibech toho, co se jim v Čierné podaří vyjednat. Z poloviny druhé zase utkví dialog Dubčeka (David Petrželka) a Brežněva (Magdaléna Sidonová), jenž je pojatý jako emotivní diskuze partnerů procházejících si vztahovou krizí.

Kromě nepřekvapivých informací se ale v Konci jara nacházejí naopak i roviny, které jsem vůbec nepochopil, například scénografický prvek v podobě kartonových hlav otočených zády k publiku nebo závěrečný výstup s činely. Naštěstí se vždy jde uchýlit k tradičně skvělému herectví souboru Divadla Na zábradlí, tentokrát září především David Petrželka v roli Dubčeka, ke konci pohasnuvší charismatické hvězdy, a Dita Kaplanová coby zlověstně bodrý Drahomír Kolder. Přinejmenším částečné zmatení z nejnovější premiéry Erbese a Jedináka však i přes herecké kvality přetrvává.

více o inscenaci
foto KIVA