Mikulka: Hourvari (Letní Letná 2026)

Je libo loutky, akrobaty nebo roztomilého chlapečka?

Léto pomalu končí, Letní Letná zostra začíná. Novocirkusový cvrkot na vyprahlé Letenské pláni sice letos neotevřela tradiční úvodní openairová show, ale zas ji tak trochu nahradilo zatmění slunce. To jsme ovšem my, kteří jsme zamířili na první „velké“ festivalové představení ve středu 12. srpna v sedm, bohužel promeškali.

Francouzská Compagnie Rasposo byla na Letné k vidění už před jedenácti lety (psal sem o nich zde), ale zdá se, že hlavní přednosti i hlavní zádrhele jejich přístupu k věci zůstaly nezměněny. Nejsou konec konců v novocirkusové oblasti nijak výjimečné, spíš naopak: k vidění bylo několik technicky skvělých čísel (především provazochodecký tanec na laně a teeterboard), bohužel však zasazených do dosti rozpačitého divadelního rámce.

Nápad zkombinovat akrobacii s jakýmisi „živými loutkami“ je sice originální, ale po celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu, že si s ním tvůrci nevěděli moc rady. Takže loutkovitě nalíčení artisté bez zřetelného důvodu dílem viseli v prostoru (což by ještě u marionet smysl dávalo, ale nic moc z toho nevyplynulo), a dílem se pohybovali dole v manéži, přičemž se příležitostně zapojovali do závěsné nebo pozemní akrobacie. A opět: tam i onde se vyloupla hezká pohybová čísla, jenže ta by se mohla se stejným výsledkem objevit v jakémkoli jiném kontextu. Loutková rovina sama o sobě vytvářela spíš hlubokomyslně se tvářící vatu než smysluplné pojítko dění.

Výsledkem je remíza, v novém cirkusu bohužel velmi obvyklého rázu: cirkus výborný, divadlo nic moc. A to nepočítám roztomilého chlapečka, který diblíkovsky procházel celým večerem. Jistě, na svůj věk toho uměl obdivuhodně moc, ale musím se přiznat, že jestli něco snáším opravdu špatně, je to citově vyděračská přítomnost roztomilých dětí na jevišti, ať už divadelním nebo cirkusovém.

VLADIMÍR MIKULKA

více o inscenaci zde
o Letní Letné budeme psát v SADu 5/2026 a hovořit v redakčním podcastu Záhledy #47 (vyjde 7.9.)
foto web Letní Letné