Mikulka z Hradce: Športniki a spol.

Odkud a kam je dobré utíkat

Jedním ze sympatických rysů hradeckého festivalu je možnost vyhnout se podezřele vypadajícím představením hlavního programu úprkem do Draku nebo na Open Air (jen pro pořádek: to, co se děje v Draku také patří do hlavního programu). Tradičními adepty na vynechávky jsou zahraniční hosté - a tak jsem v pátek s lehkým srdcem prchnul z úmorné francouzské pseudofilozofické konverzace o Diderotovi na DNO a v pátek z vídeňského Volkstheateru na Športniki. Odměnou mi byly dva neobyčejně příjemné divadelně hudební večery a třešničkou na dortu letmé setkání s kolegyní Machalickou u kašny na hlavním náměstí. Já v dobrém rozmaru kráčel v pauze mezi dvěma loutkovými legráckami na gyros do oblíbeného okénka, ona přebíhala z Klicperáku do La Putyky a potřebovala alespoň trochu upustit naštvanou páru, nashromážděnou v průběhu chebského muzikálu, následovaného vídeňským bulvárem. Jak to s párou dopadlo po Dolls, si netroufám ani pomyslet, na základě vlastního zážitku nicméně odhaduji, že se to asi moc nezlepšilo.

Športnici splnili očekávání. Starší tituly Back to Bullerbyn a Gagarin jsou už dostatečně proprané, takže není nutné se k nim znovu vracet. Nová inscenace Simply Clever je pozoruhodná nejen sama o sobě, ale i tím, jakým způsobem připomíná,
že Športniki osobitě, přitom ale zřetelně kráčí ve stopách Buchet a loutek (včetně některých „strukturálních“ limitů). Celkovým provedením mimořádně nápaditá hříčka nabízí trochu nesourodou směs výstupů, ironických vtipů a písniček. Energie je v tom veliká a celé je to sepnuto postupně odkrývaným spodním plánem: postupně se totiž ukazuje, že publikum sleduje parodickou cestu jakéhosi českého losera k sobě samému (dle návodu Paula Coelha). Rámec je ovšem natolik široký a volný, že se do něj vejde skoro všechno; podstatné je nakonec spíš to, jak dobře je ono všechno provedeno. A v tomto ohledu není pochyb. Počínaje písněmi, ironickým „citujícím“ herectvím a skvělými výtvarnými nápady nekonče. 

Športnici nejsou - na rozdíl od Buchet - nějak přímočaře drastičtí, i když se nevyhýbají ani této poloze (zde konkrétně ztělesněné do postavy blbé modelky). O to lépe však umí pracovat s jemnou ironií, postupným zpochybňováním zdánlivě jasného. A komu chybělo drastičtější veselí, mohl si dosyta užívat na nočním koncertu Jahodových dětí, ve kterém Športnici, posílení několika dalšími muzikanty, nabídli tvrdší verze divadelních písní a hlavně bezprostředně zábavnou, byť již lehce rozmlženou šou.

A ještě taky plzeňská Alfa 

Celé to páteční veselí mělo ještě ranní sobotní dohru. Plzeňská Alfa přivezla Vašíčkovu a Jarkovského faustovskou hříčku Čert tě vem (režíroval Tomáš Dvořák), a byl to další milý zážitek. Za zmínku stojí i to, že se tu svým způsobem pracuje s podobným trikem, jako v Simply Clever. To, co dlouho vypadá jako pouhý sled parodických staroloutkářských výstupů na téma sedmi hříchů, se postupně ukáže být chytře vymyšlenou spletí několika rámců a vše se dopracuje až k nefalšovaně a vzdor vší ironii i účinně dojemnému finále na téma spásy a odpuštění. A co víc, bavili a dojímali se jak dospělí, tak děti, což se cení dvojnásob.

kompletní festivalový program zde