Pokus o taškařici
Nevěřícně jsem sledoval tu upatlanou snahu o legraci nejbanálnějšího řádu a hlavou mi vrtala především jedna věc: má Daniel Špinar tohleto opravdu zapotřebí? Je šéfem činohry, přece něco takového nemůže dostat nařízeno, nejspíš tedy jedná z vlastního rozhodnutí. Ale proč proboha nepřijde s něčím – v jakémkoli smyslu – ambicióznějším, chytřejším, divadelnějším? Má talent, dobré herce, skvělou hru, rozpočet, o kterém se jiným divadlům nejspíš jen zdá – a vyjde mu z toho podivné cosi na způsob laciných českých muzikálů devadesátých let. Včetně několika špatných písniček, aby byla podoba ještě nápadnější.
Nebo snad Špinar opravdu věří, že triviální převyprávění příběhu zbavené veškerého kouzla, erotiky, temných podtónů a vlastně všeho, čím je Sen noci svatojánské výjimečný, je ta nejlepší cesta, jak udělat pořádnou "diváckou" inscenaci? Že si přitom vystačí s nekonečným cupitáním, srandovními kostýmy, několika nahodilými popkulturními odkazy, poskakováním na trampolíně a všudypřítomným mrckováním? Pokud to měla být chladnokrevná sázka na podbízivost, nejspíš nevyšla ani ta, občas se někdo zasmál, ale po velkém nadšení nebyla v publiku ani stopa. Depresivní zážitek.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme