Bobři nejsou, čím se zdají být
Můžeme sledovat, jak se dvě postavy mladých skautek, které ztělesňují kladné hrdinky, znenadání a nezávisle na své vůli proměňují v krvelačná zombie nebo sexem posedlá monstra, jejichž jedinou touhou je zničit a znesvětit socialismus. Jejich žalobci zas připomínají figurky z halloweenské procházky domem hrůzy. Tyto obrazy ovšem v publiku vyvolávají výbuchy smíchu. Tvůrci tím vlastně sdělují, že reálné události, o nichž se zde pojednává, mají natolik absurdní podstatu, že se s nimi snad ani nelze vyrovnat s vážnou tváří.
Mlčení bobříků je především chytrým a metaforickým varováním před silou, s níž mohou působit paranoidní a zvrácené fantazie, když se dostanou do oficiálního veřejného diskurzu. I kladné postavy mladých skautek jsou v této inscenaci schopné brutálně vraždit v momentu, kdy propadnou úzkosti, kterou v nich vyvolala atmosféra strachu.
V některých momentech inscenace sklouzává k pouhé žánrové variaci na filmy Davida Lynche, která ji odvádí (není jasné, kam) od tématu vyšinuté fantazie a její síly. Těžko říct, jaké místo zde zaujímají například scény, v nichž komunističtí představitelé moci vystupují jako detektivové, kteří neznají smysl ani směr svého vyšetřování.
Inspirace Lynchem se do inscenace promítla také dobrým způsobem. Herci, především Tereza Dočkalová a Tomáš Dianiška, často přecházejí z postavy do postavy, přičemž musejí střídat mnohé žánrové stylizace. Dělají to mimořádně precizně, tak jak je to typické pro lynchovské filmy, aniž by mimoděk pomrkávali na diváky a rušili tak efektnost svých výstupů. Vytvářejí podmanivou hororovou atmosféru, všudypřítomný zneklidňující podtón této černéstand-up comedy.
V některých momentech inscenace sklouzává k pouhé žánrové variaci na filmy Davida Lynche, která ji odvádí (není jasné, kam) od tématu vyšinuté fantazie a její síly. Těžko říct, jaké místo zde zaujímají například scény, v nichž komunističtí představitelé moci vystupují jako detektivové, kteří neznají smysl ani směr svého vyšetřování.
Inspirace Lynchem se do inscenace promítla také dobrým způsobem. Herci, především Tereza Dočkalová a Tomáš Dianiška, často přecházejí z postavy do postavy, přičemž musejí střídat mnohé žánrové stylizace. Dělají to mimořádně precizně, tak jak je to typické pro lynchovské filmy, aniž by mimoděk pomrkávali na diváky a rušili tak efektnost svých výstupů. Vytvářejí podmanivou hororovou atmosféru, všudypřítomný zneklidňující podtón této černé
více informací o inscenaci zde
foto Martin Špelda
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme