V jednom okamžiku, když Alois Rašín (v podání Jana Kolaříka) osloví svou ženu Karlu, ji jakoby omylem řekne: "Olgo". A ve chvíli, kdy se jí rozhodne přečíst svůj návrh prvního zákona československého státu, herec, už tak v muzeálně tuhém realistickém projevu, nasadí sošný postoj a mluví vznešeně patetickým stylem, aby do toho ještě navíc v podkresu zněla československá hymna.
Ne, to není ironie, to režisér myslí zcela vážně.
Vladimír Morávek a Husa na provázku se už dávno pasovali do role věrných "strážců odkazu" Václava Havla. A stráží a stráží ho tak, až Václava Havla nekriticky uctívají a vpravdě mýtizují, prokazujíce mu tím tak maximálně medvědí službu.
Jako přídavek pak divadlo ještě procítěně dalo Čechy krásné, Čechy mé.
Kýč, čistokrevný kýč.
(Ještěže po tomto představení na festivalu Pražské křižovatky následoval zábradlácký Velvet Havel Jana Friče.)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme