Švejda: Za Evou Šormovou

Kdo někdy psal lexikografické heslo, zajisté mi potvrdí, že jde o žánr všech žánrů. Autor musí své vyčerpávající informace, které k danému předmětu či osobě shromáždil, vtěsnat do několika málo řádků, musí psát přesně a věcně, vážit každé slovo a upozadit vlastní, subjektivní hodnocení (a přesto ho do hesla nějak dostat). Musí myslet na to, že je tím, kdo píše pro "věčnost" a tvoří historii, neboť se v tu chvíli stává hlavním odborníkem na dané téma, z něhož po mnoho a mnoho let budou ostatní čerpat.
Kdo někdy nahlédl do zákulisí vzniku slovníku, ví, jakou zásadní úlohu hraje jeho hlavní redaktor, který musí příspěvkům rozličných autorů vtisknout jednotný ráz, musí uchovat jeho faktografickou integritu, a údaje, vložené do bibliografických oddílů, znovu a znovu, do omrzení prověřovat.
PhDr. Eva Šormová, která v neděli ráno po těžké nemoci zemřela, byla klíčovou osobností české divadelní lexikografie. Nejen jí, české divadelní historiografie vůbec. Lexikografie však byla, jak v jednom rozhovoru uvedla, jejím vysněným povoláním - a svůj sen se jí povedlo maximálně realizovat. Byla autorkou nesčetných hesel, hlavní redaktorkou pro divadelní historiky zcela nepostradatelných slovníků Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů (2000) a Česká činohra 19. a začátku 20. století (2015). Byla historičkou s ostrým a jasným viděním, pregnantních formulací a (pro divadelní historiky a lexikografy zvlášť) nezdolné, mravenčí píle.
Lexikografové, i ve srovnání s jinými historiografickými zaměřeními, nejsou příliš vidět. Jsou až nespravedlivě schováni "za" pracemi, na kterých se podílejí. Jejich role je však nepostradatelná. Eva Šormová nepostradatelnou osobností české divadelní lexikografie bezpochyby byla.