foto Kristýna Suchá |
Větší plynulosti představení také brání nejednotnost a nevyrovnanost hereckých výkonů. V inscenaci vystupuje více herců, kteří dosud v Divadle Kámen nehráli a ne všichni, zdá se, dokáží plně vyhovět režisérovým požadavkům. Nejlépe se z noviců daří Martinu Poláčkovi.
Inscenace také v jistém směru naráží na limity Macháčkova vedení herců. To je vždy precizně stylizované - i kdyby třeba mělo jít o stylizaci autenticity; zde - ve zcizujících vstupech herců - jde však zdá se mi o snahu po dosažení autenticity pravé, "nehrané". V podání herců však působí příliš naučeně.
V OK plus F se vynořuje (a občas zase zanořuje) více témat, to hlavní myslím zní: je pošetilé usilovat o dosažení dokonalosti a optimality; a ještě pošetilejší (ba zhůvěřilé) je snažit se toho dosáhnout násilím. Takový stav si prostě nelze vynutit. Lepší je nechat věci jen tak plynout - a štěstí (tedy jistá forma dokonalosti či optimality) už se třeba, tak nějak samo, dostaví.
Nový kus Divadla Kámen dokonalý či optimální není. Jak lze ale z programu k inscenaci vyrozumět, jde zatím o jakási prolegomena k tématu, jež by divadlo rádo dále ohledávalo. Tak uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme