Mikulka: Misantrop (Národní divadlo)

Moliere vs. hipsteři

Ve Fričově Misantropovi by bylo možné - účelově a s velkým zjednodušením – nalézt dva hlavní tematické okruhy. „Molierovský“, ve kterém jde především o vztah ad absurdum zásadového titulního hrdiny k pragmaticky uvažujícím blízkým, a „hipsterský“, v němž je francouzská ludvíkovská lepší společnost nahrazena ryze současnou partičkou kavárenských trendařů.



Lépe vychází ten první okruh. Moliere je v tomto ohledu nadčasový, inscenátoři ho respektují a ku prospěchu věci se jim daří držet věci na hraně: nedávají jednoznačně za pravdu ani jedné straně, Alcest, jeho přítel Filint i milovaná Celimena působí střídavě přesvědčivě a střídavě docela odpudivě. Navíc je to i velmi dobře zahrané.



Horší je, když se Alcest staví proti povrchnosti žvanivé společnosti, Tady se nelze zbavit pocitu, že si to Jan Frič s dramaturgyní Martou Ljubkovou docela zjednodušují. Hipsterské prostředí je vykresleno natolik křiklavými barvami, natolik parodovaně, že všechno to ironické vymezování působí trochu lacině. Z ambiciózně vyhlížejícího pokusu o aktualizaci klasiky se tak v tomto směru stává často sice zábavné, leč nepříliš pronikavé proplesknutí vcelku snadných cílů výsměchu.

O inscenaci jsem psal v Divadelních novinách 12/2019 (k přečtení zde) a mluvil v pořadu Mozaika ČRo Vltava 28. 5 (k poslechu zde mezi 18:25 a  25:25)
Více informací zde
Foto Patrik Borecký