Švejda: Vražda u katedrály (Divadlo Kámen)

Divadlo Kámen se ve své nejnovější inscenaci pouští na pole politického divadla. Macháčkova hra, rekonstruující známý útok ruských příslušníků GRU na dvojitého agenta Sergeje Skripala, je především kritikou putinovského Ruska (a vlastně "ruské duše", před níž - jako by Macháček říkal - je třeba se mít na pozoru, jako takové).

foto Kristýna Suchá

Vražda u katedrály  má velice blízko k Havelkově Vraždě krále Gonzaga v Dejvickém divadle - a to nejen po stránce obsahové, ale i svým provedením.
Macháček, tak jako Havelka, postupuje při líčení cestou de facto dokumentárního divadla, snaží se být důsledně antiiluzivní, v každé chvíli "přiznává", že jde o divadlo. Přitom zároveň celou inscenaci posouvá do žánru grotesky (a v tom inscenace jako by navazovala na jeden z předchozích "úkroků" Divadla Kámen, spornou Ztrátu obsahu v konfekčním obalu z roku 2016) - v některých chvílích Vražda u katedrály působí jako groteska (či taškařice) až gogolovského rázu...
Inscenace je svědectvím hledání dalšího směřování Divadla Kámen. Hledání, které je nelehké a také rozporuplné. I zde soubor vychází ze své poetiky (typické jsou pro to zejména repetitivní pasáže), zároveň ale jako by ji i opouštěl. Příznivci "hard core" Kamene by se nejspíš divili - přehledný, srozumitelný děj; humor, který jde vstříc divákům. Snaha vyvázat se ze svých mantinelů ale není úplná, resp, vypadá to, jako by existovaly jisté překážky, zabraňující toho dosáhnout. Herectví i "výroba humoru" působí nespontánně, ne přirozeně - což je zřejmý pozůstatek (či projev) Macháčkova pevného režijního vedení, kterého by se zde, při takto koncipované inscenaci, bylo opravdu záhodno vzdát...
Hlavní problém Vraždy u katedrály tkví ale ještě někde jinde. Proč vlastně groteska? A když je děj natolik srozumitelný a před obecenstvem se při jeho provedení nic neskrývá - co si má divák z inscenace vlastně odnést?
Premiéra 19. září 2019 ve Studiu Divadla Kámen.
Více informací o inscenaci zde.