Dubský: Festival Divadlo (sobota 18.9.)

Idomeneus (Národní divadlo Brno)
3Sestry (TR Varšava + Narodowy stary teatr im. Heleny Modrzelewskiej, Krakow)

Idomeneus Inscenace her německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga jsou vždy formálně zajímavou podívanou. Jeho provazování reality a fantaskních motivů spolu s neobvyklou strukturou textu zaručuje nevšední, divácky náročný zážitek. Idomeneus je vystavěn na základě antického mýtu o návratu jednoho z bojovníků z Tróji na rodnou Krétu. Oproti jiným hrám Schimmelpfennig mýtus neprovazuje se současností, snaží se postihnout jeho různé variace.

Ze všech nabídnutých variací vychází, jak nebezpečná může být sobeckost, kdy člověk pro vlastní prospěch obětuje druhé. Následky jsou vždy tragické, i v měnícím se světě jsou některé morální imperativy nepřekročitelné. V inscenaci Štěpána Pácla má hlavní roli chór skládající se z deseti herců, kteří sborově deklamují text a některé scény rozehrávají ve větším detailu. S neobvyklou hereckou technikou se brněnští představitelé vyrovnali vesměs dobře, jen Marii Durnové se festivalová repríza příliš nepovedla a několikrát se v textu zřetelně ztrácela. Zvukomalebnost a schopnost vyprávět příběh prokázal Schimmelpfennig i v této hře, ale co naplat ta druhá (současná) rovina tomu trochu chybí.


3Sestry Dekonstrukce Čechovových her obvykle nedopadají příliš dobře. Vzpomínám si snad na jedinou výjimku, kterou byl Višňový sad, jenž sice režisér Jan Mikulášek v Huse na provázku drasticky pokrátil, ale smysl a atmosféra předlohy nezmizely. To samé se ovšem nedá říci o polské inscenaci na motivy Tří sester.

Ke kladům inscenace patří opravdu vychytaný sound design a také zajímavě pojatá scéna pracující s projekcemi a velkým zrcadlem, jež se často stává postavám partnerem k dialogu. Jinak ovšem z Čechovovy tragikomické atmosféry nezbylo téměř nic. Režisér Luc Perceval akcentoval melancholické motivy textu, takže jsou to vskutku zádumčivé dvě hodiny. Tématem je stárnutí, nemožnost zadržet čas a ulpívání ve vzpomínkách na minulost. Tahle linie je čitelná, ovšem nelze se ubránit dojmu, že je tím Čechovův vícevrstevnatý text hrubě redukován.

Je to takové do sebe zahleděné divadlo, které moc nepočítá s divákem. Opravdu si neumím představit, co si z představení odnese člověk neznalý původní hry. Použité prostředky místy vzbuzují lehké pousmání, třeba úplně zbytečná nahota mužských postav, které se v jeden okamžik svléknou a odcházejí ze scény.

LUKÁŠ DUBSKÝ

foto: Marek Olbrzymek, Monika Stolarska

29. ROČNÍK MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO