Rodina (NTGent)
3Sestry (TR Varšava + Stary teatr Krakow)
U Raua se jedná o smrt tak trochu apartně bezdůvodnou a elegantně estetizovanou (sledujeme poslední večer rodiny, která se bez zjevné příčiny rozhodla spáchat společnou sebevraždu). Perceval si z komplikovaného, vztahy i motivy nabitého Čechova vybral téma rozkladu a zmaru a o nic dalšího se nezajímal. Odhaduji, že ani o to, jestli může výsledek dávat nějaký smysl tomu, kdo Tři sestry předem nezná.
Ve všech třech případech se navíc často postupuje způsobem, který mi dlouhodobě pije krev: na scéně se ve velmi pomalém tempu odehrává cosi samo o sobě často vcelku nicotného, přičemž hloubku a důležitost sugeruje temná hudba, rafinované svícení a případně i projekce. Jistě to neplatí úplně šmahem, ale pokud si tento inscenační trik (který mi přijde - jemně řečeno - manýrovitý), začnete uvědomovat, máte při sledování představení tohoto typu pocity blízké těm, které lze zažít, když se marně snažíte usnout a tikají vám do toho hodiny.
P.S. Kdyby mi někdo před festivalem tvrdil, že nejpřijatelnější inscenací z celého zahraničního programu (tentokrát včetně Slováků) bude ta od Milo Raua, nevěřil bych mu ani trochu. Ale je to tak. Přes mnohé pochybností ohledně smyslu (a vlastně i etiky) tohoto typu „dokumentárního“ divadla nelze Rodině upřít, že s atmosférou pracuje opravdu sugestivně a nechává jak Austerlitz, tak 3Sestry daleko za sebou. A jako bonus musím režisérovi přičíst k dobru, že kromě obligátního Cohena zařadil i píseň od mého dávného oblíbence Billa Callahana alias Smoga.
foto: Michiel Devijver, Monika Stolarska
O festivalu jsem psal v Deníku N 30. 9 (přístup k článku zde)
29. ROČNÍK MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO
29. ROČNÍK MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme