Výsledkem je navzdory tomu spíš neuchopitelně rozbíhavá groteskní absurdita, která sice nějakou dobu naznačuje, že by si mohla s nadhozenými tématy ironicky pohrávat (vrcholem je bizarní projev astronautky, ve kterém z papíru zajíkavě čte text, oslavující úspěchy heterosexuálních bílých mužů), představení však nakonec vcelku bezstarostně uhne k bizarním citacím katastrofických filmů osmdesátých a devadesátých let. Prakticky totéž je možné konstatovat o motivu, spočívajícím v tom, že tři zmínění muži zpočátku porůznu cepují a využívají svou kolegyni handicapovanou malým vzrůstem – paradoxní, ale spíš mimoběžnou pointou je její proměna v jedno z obřích monster demolujících americká města.
Žena na Měsíci tak zaujme a baví především absurditou svých nápadů (obzvláště pěkné bylo průběžné kritické hodnocení aktuálně probíhajícího představení z hlediska potřeb indických diváků), nečekanými obraty a asociacemi. A také ironizovanou retro atmosférou devadesátých let: než definitivně převládly sestříhané záběry z katastrofických filmů, bylo možné na pozadí sledovat projekci obrazovky, na které probíhala instalace Windows 95. Vše je předvedeno se zcela vážnou tváří, přičemž nečekaná překvapení či zvraty jsou, opět tak trochu paradoxně, v případě Wariotů vlastně docela očekávatelné.
Odhaduji, že v tomto případě dost záleží na tom, jakou představení chytne atmosféru. Kolegové, kteří viděli listopadovou premiéru, vzpomínali, že tehdy byla skvělá. Včera to spíš bylo, řekněme, docela fajn.
více informací zde
foto web Alfreda
článek o několika nových inscenacích Alfreda ve dvoře vyjde v SADu 2/2023
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme