Voska: Bílá nemoc (Městská divadla pražská - ABC)

K Čapkovu praporu hleď!

Živě si vzpomínám, jak jsme ještě na gymnáziu za covidového bezčasí došli ke Karlu Čapkovi a jeho Bílé nemoci. Na hodině češtiny jsme žasli, jaké detaily korespondují s tehdejší pandemickou realitou, a předpovídali jsme, že jen co se divadla otevřou, skočí režiséři po tomto znenadání aktuálním dramatu. Nakonec jsme si počkali tři roky, ale teď se Bílé nemoci přeci jen chopil Michal Dočekal v Divadle ABC. Bohužel s rozporuplným výsledkem.

Na spojení dvou zásadních postav (Maršála a doktora Galéna) do jednoho herce (Miroslav Donutil) jsem byl obzvlášť zvědav. Po zhlédnutí se však moje otázka z jak pouze změnila v proč. Odpověď se mi zatím nalézt nepovedlo. Donutilovi se sice mezi oběma rolemi daří přebíhat s nonšalancí Miloně Čepelky, řešení stěžejního dialogu Maršál-Galén formou videohovoru však považuji za poněkud bizarní a hlavně nechtěně komické. Mimochodem, čím úporněji se Dočekal snaží zdůrazňovat morální poselství Čapkova textu a tlačí na apelativnost jednotlivých situací, tím více nezamýšleného smíchu budí. Naneštěstí to platí i pro Miroslava Donutila. Zatímco Galéna se mu podařilo vystavět jako přeslušného, avšak neústupného introverta, coby Maršál až nebezpečně evokuje – především dikcí – svou slavnou roli nadporučíka Růžičky z Tankového praporu.

Intermezza mezi jednotlivými výstupy řeší Dočekal dvěma různými způsoby. Prvním je operní přezpívání textu malomocných trojicí Radek Melša, Kryštof Krhovják, Kristýna Jedličková, a to v latině. Všichni tři zpívají skvěle, je to nápadité, nemám námitek. Druhý způsob, citace z dobových kritik a výhrůžek Čapkovi, naopak zásadně pokulhává. Jednak proto, že tematicky v podstatě kopíruje teprve nedávno stažený a rovněž v MDP vzniklý Khekův titul Čapek. A jednak proto, že k Dočekalově už tak rozbíhavé inscenaci přilepuje další rovinu, v kontextu celku, upřímně řečeno, dost nepodstatnou a navíc dnes už snad všeobecně známou.

Bílou nemoc v Divadle ABC v žádném případě nezatracuji a umím si představit, že kdybych letos z té češtiny maturoval, pomohlo by mi zhlédnutí nejnovějšího počinu MDP ve studijním úsilí. Jen je škoda, že Dočekalova inscenace i přes aktualizovaný vizuál, solidní herecké výkony a řadu povedených scén (včetně silného závěru) zůstala trochu stát v pietním obdivu k autorovi a jeho textu.

VOJTĚCH VOSKA

foto Patrik Borecký
Více informací zde