110 minut, které by bylo bývalo lepší strávit jinak
Ve Španělsku usazený Argentinec Rodrigo García zažil své hvězdné období zhruba v nultých letech. Viděl jsem tehdy po festivalech pár jeho inscenací a zůstala mi po nich nejasná vzpomínka na úpornou, ale nijak zvlášť inspirovanou snahu provokovat za každou cenu, kombinovanou s neméně úpornou, leč poněkud rutinní kritikou konzumerismu či kapitalismu (na různá ocenění to kupodivu stačilo). Po zhruba patnáctileté pauze nicméně jednomu otrne a tak jsem se vypravil do Divadla Komedie, kde byla k vidění česká premiéra Garcíova koprodukčního kusu Ježíš je na Tinderu.
García zestárnul a vyměknul, jinak si ale vede stále tu svou. Dojde na politické bonmoty i svlékání herců a celé je to zasazeno v neurčitém balastu slov, projekcí a pohybových akcí. Do valného smyslu se dění na scéně neskládá, atmosféra se jaksi nedostavuje, politično je nevýrazné a ani provokace už nejsou, co bývaly. Když se tentokrát jedna z hereček dost dlouho (a dost únavně) válela nahá v bramborových lupíncích, skoro sentimentálně jsem zavzpomínal, jak kdysi García předváděl pornografické výjevy za přítomnosti dětí na scéně nebo nechal polévat nahé herce celými vědry medu.
Nemohu se zbavit dojmu, že momentálně je Garcíovou hlavní inscenační metodou roztažení jakéhokoli nápadu do takové délky, že už pak vlastně přestane záležet na tom, jestli je onen nápad nosný nebo ne. Vtipkovat na téma idiotských influencerských rad ohledně zdravého všeho možného vypadá sice trochu lacině, ale kratší ostrou scénu by to jistě utáhnout mohlo. Pokud se však ozývá reprodukovaný proud v podstatě stále stejných ironických hlášek dobrých deset nebo patnáct minut (herci se přitom po sobě válejí a markýrují playback), začne být po chvíli víceméně jedno, jestli jsou ony výroky vtipné, trefné nebo jakékoli jiné, Je to jen a jen úmorné. Což bohužel platí i pro inscenci jako takovou: nic křiklavě strašného, spíš zoufale nijaká, nekonečně se vlekoucí otrava.
A třešnička na závěr: nikdy bych nevěřil, že je možné inscenačně zazdít takovou tutovku, jakou je robotický cupitající pes, který si kromě mnohého jiného dokáže dokonce i lehnout na záda. No vida, a García to dokázal. Po pár minutách začal být otravný i robot. V programu se lze dočíst, že Ježíš na Tinderu „zkoumá naši paralelní přítomnost ve vesmíru sociálních sítí“. No nevím, nevím, pokud bych měl odhadnout, co tahle inscenace zkoumá, byl bych hodně na vážkách. V jedné věci mám ovšem po výpravě do Komedie zcela jasno: dalších patnáct let si od Garcíi dávám pauzu.
A třešnička na závěr: nikdy bych nevěřil, že je možné inscenačně zazdít takovou tutovku, jakou je robotický cupitající pes, který si kromě mnohého jiného dokáže dokonce i lehnout na záda. No vida, a García to dokázal. Po pár minutách začal být otravný i robot. V programu se lze dočíst, že Ježíš na Tinderu „zkoumá naši paralelní přítomnost ve vesmíru sociálních sítí“. No nevím, nevím, pokud bych měl odhadnout, co tahle inscenace zkoumá, byl bych hodně na vážkách. V jedné věci mám ovšem po výpravě do Komedie zcela jasno: dalších patnáct let si od Garcíi dávám pauzu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme