Obyčejně lze většinu námitek proti inscenacím jako je Forman na Letní scéně Musea Kampa odbýt s tím, že nejsem cílovka, že na „komerci“ nechodím, takže nemám srovnání a že takhle se to prostě dělá a lidem se to líbí. Cílovka vskutku nejsem, v mém případě šlo o výjimečný výlet mimo zónu polo/sklepních avantgard. A chuť si ho zopakovat po včerejším zážitku notně poklesla. A protože nemůžu vzhledem ke zkušenostem tentokrát tvrdit, dovolím si jen utrousit, že pevně doufám že "takhle se to nedělá". Producentka a autorka v jedné osobě vypráví Formanův život chronologicky až do pražského natáčení Amadea, kdy ho jednoduše utne, nejspíš proto, že po desáté již open air produkce nejsou povoleny. Kdyby měla spolu s režisérkou nějaký nápad jak biografii pojmout (nebo kdyby rozvedly a dotáhly těch pár nápadů, které tu jsou) jistě se by se pohodlně do 2,5 hracích hodin vešly.
Takhle jen úmorně a lineárně převypráví vícekrát slyšené a vše zanáší únavným cimrmanovským namedroppingem. Režie se pomocí těch nejotřepanějších metafor a obrazů snaží vyvolávat dojetí, humor či vůbec jakoukoli náladu. Ovšem divadelně nejúčinnější je tehdy, když nechá dva herce vést dialog bez jakéhokoli zásahu a největší úspěch u publika má tehdy když jiné herce pustí ke šmírácké stereotypizaci. Ano, nejsem cílovka, jen mě vždy při podobných příležitostech mrzí, že diváctvo bude navzdory všemu mít pocit, že vidělo „divadlo“ a že takhle nějak vypadá kultura.foto Petr Kadlec
web "divadelního představení" zde
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme