Škorpil: Forman (Letní scéna Musea Kampa)

 Obyčejně lze většinu námitek proti inscenacím jako je Forman na Letní scéně Musea Kampa odbýt s tím, že nejsem cílovka, že na „komerci“ nechodím, takže nemám srovnání a že takhle se to prostě dělá a lidem se to líbí. Cílovka vskutku nejsem, v mém případě šlo o výjimečný výlet mimo zónu polo/sklepních avantgard. A chuť si ho zopakovat po včerejším zážitku notně poklesla. A protože nemůžu vzhledem ke zkušenostem tentokrát tvrdit, dovolím si jen utrousit, že pevně doufám že "takhle se to nedělá". Producentka a autorka v jedné osobě vypráví Formanův život chronologicky až do pražského natáčení Amadea, kdy ho jednoduše utne, nejspíš proto, že po desáté již open air produkce nejsou povoleny. Kdyby měla spolu s režisérkou nějaký nápad jak biografii pojmout (nebo kdyby rozvedly a dotáhly těch pár nápadů, které tu jsou) jistě se by se pohodlně do 2,5 hracích hodin vešly.

Takhle jen úmorně a lineárně převypráví vícekrát slyšené a vše zanáší únavným cimrmanovským namedroppingem. Režie se pomocí těch nejotřepanějších metafor a obrazů snaží vyvolávat dojetí, humor či vůbec jakoukoli náladu. Ovšem divadelně nejúčinnější je tehdy, když nechá dva herce vést dialog bez jakéhokoli zásahu a největší úspěch u publika má tehdy když jiné herce pustí ke šmírácké stereotypizaci. Ano, nejsem cílovka, jen mě vždy při podobných příležitostech mrzí, že diváctvo bude navzdory všemu mít pocit, že vidělo „divadlo“ a že takhle nějak vypadá kultura.

Vlastně bych nebyl o inscenaci (ne, milá produkce, opravdu to není „představení Forman“) psal, kdybych neměl potřebu vyzdvihnout dva výkony: Marek Adamczyk v titulní roli opravdu exceluje (opět musím, dodat, že navzdory scénáři i režii), srší – s odpuštěním - charismatem i energií, dovolí si pár zjevných improvizací a táhne představení nejen proto, že prakticky nesleze z jeviště. To ale možná není až takové překvapení, jen potvrzení tušeného. Co však určitě za překvapení večera považovat lze, je výkon mladičké Anety Kalertové, která v rolích všech Formanových partnerek (a v dalších „dívčích“ postavách) je Adamczykovi zcela rovnou partnerkou, jež si ví rady s hraním, zpěvem i mírou stylizace a má také nevídaný drajv. Tohle je opravdu „talent demanding future consideration“.

foto  Petr Kadlec
web "divadelního představení" zde