Dubský: Ostravar 2024 (čtvrtek 28.11.)

Pravda (Národní divadlo moravskoslezské)
Děti slunce (Komorní scéna Aréna)
Richard III. (Národní divadlo moravskoslezské)

Pravda V komorním prostoru Divadla 12 nastudoval umělecký šéf činohry NDM Vojtěch Štěpánek brilantní konverzační komedii Floriana Zellera Pravda. Příběh dvou manželských párů s propletenými milostnými vztahy vyniká krátkými, údernými replikami a chytrým humorem, leckdy docela hořkým, jelikož celkem věrně zachycuje problém lží a manipulátorství v mezilidských vztazích.

Ostravská inscenace je svižná, Štěpánek zdůraznil komediální linku hry, ale nezanikají ani vážnější místa. Velkou hereckou příležitost dostal v roli Michela Martin Dědoch, který z hlavní postavy udělal energického, místy až manického člověka, který se nechává zcela ovládnout svými momentálními pocity. Velmi povedený výkon předvádí i Kamila Janovičová v úloze Michelovy milenky Alice. Herečka dobře pracuje s intimitou malé scény, když mnoho myšlenkových pochodů své postavy dokáže vyjádřit beze slov, pouhou grimasou nebo zakoulením očí.

Pravda je další z řady titulů - uvedených během posledních let na Ostravaru -, který potvrzuje, že komorní inscenace se NDM daří výrazně více.


Děti slunce Hru Maxima Gorkého dramaturg Tomáš Vůjtek a režisér André Hübner–Ochodlo výrazně seškrtali a zasadili ji do jakéhosi bezčasí, které sice občas protne replika odkazující na reálie začátku 20. století, ale celkově text působí nadčasovým dojmem.

Sevřené rodinné drama v sobě nese čechovovské rysy, a to i při práci s humorem. Ten přirozeně vystupuje ze složitého propletence vztahů a herci jej chytře podporují lehkou nadsázkou při pojetí postav. Mistrně to zvládá především Marek Cisovský ve vděčné úloze chemika Protasova, kterého pojal jako podivína a nepraktického intelektuála, jenž se uzavřel ve svém vlastním světě, aniž by si všímal, co se děje kolem něj. Jistá zacyklenost a „slepota“ postav vůči okolí je jedním z hlavních témat inscenace. Venku řádí epidemie cholery a chystá se revoluce, ale do salónu Protasovových realita vtrhává jen občas, většinou ve varováních neomaleného hrubiána Jegora (Vojtěch Lipina).

Každá z postav se nějak trápí, ale na své strasti nenachází řešení. Nejviditelnější je to u nemocné Protasovovy sestry Lízy, kterou Anna Čonková hraje jako křehkou bytost, žijící v pocitu permanentního ohrožení.

Děti slunce sice mají poněkud pomalejší rozjezd, postupné budování atmosféry se ale vyplatí v gradujícím závěru. Hlavně je ale tato inscenace připomínkou toho, co Arénu před lety nejvíce zdobilo – zdařilou hereckou souhrou celého souboru.


Richard III. Budu se asi trochu opakovat, ale stejně jako loni musím konstatovat, že v Divadle Jiřího Myrona se činohře dlouhodobě nedaří a Richard III. bohužel nebyl výjimkou. Především v první polovině je inscenace Ivana Krejčího ubíjející, bez potřebného tempa a viditelného záměru, proč tuto Shakespearovu hru uvádět právě teď a právě takto. I když tvůrci hru proškrtali a výrazně zredukovali počet postav, působí peripetie Richardovy cesty na anglický trůn poněkud nepřehledně, svižnější tempo inscenace nabere až ve druhé polovině.

Nejzajímavějším prvkem jsou některé herecké výkony. Petr Panzenberger ztvárnil Richarda jako energického manipulátora, pro něhož jsou politická moc a zákulisní intriky zdrojem zábavy. Vše bere jako hru, ostatní jsou pro něj jen figurky na šachovnici, které je třeba buď využít, nebo odstranit. Přijde mi, že se dnes tvůrci často snaží nacházet pro Richarda pochopení a jeho zvrácenost psychologicky vysvětlit, v ostravské inscenaci je ovšem anglický vladař skutečně koncentrovaným zlem bez příčiny.

Emocionální náboj do jinak poněkud sterilní inscenace vnášejí Sára Erlebachová jako lady Anna a především Petra Kocmanová v roli královny Alžběty, která prochází vývojem od hrdé manželky panovníka až po zlomenou matku, jejíž syny dal Richard zavraždit. Zaujme také hostující Martin Siničák, jehož vévoda Buckingham je prototypem člověka, jenž dokáže ovlivnit veřejné mínění a díky němuž se různí krutovládci tak snadno dostávají k moci.

LUKÁŠ DUBSKÝ

více zde
foto Martin Kusyn a web Arény