První půlka inscenace víceméně spočívá v převyprávění Sofoklova Krále Oidipa, zasazeného do současného světa a v podobě poněkud zbanalizované (nepochybně záměrně). Ve druhé se osamělý Oidipus zkouší vyrovnat se svými problémy s pomocí umělé inteligence. Samosebou marně, dostane se mu jen obligátně pozitivních návodů a rad.
Sofoklovská část inscenace se mi zdála podstatně lepší a živější, úseky z obecně známého příběhu byly na přeskáčku „osvětlovány“ - a všichni zúčastnění hráli výborně. Výsledkem byla rodinná groteska s temným podložím, žánr, který na Zábradlí bezesporu umějí. Když se dění překlopilo do dialogů zoufalého Oidipa s neochvějně korektní umělou inteligencí (mimochodem, snaživě rozpačitá Anežka Kubátová byla v této roli skvělá), začalo vše působit až příliš očekávatelně a postupem doby i trochu úmorně. Ostatně, asi jen hodně velký naiva by očekával, že umělá inteligence může přijít s něčím zásadním, že překročí mantinely jakési „rozumné banality“. Což se tu demonstrovalo a rozehrávalo pořád dokola a nakonec to bylo ještě ke všemu vyřčeno i úplně natvrdo.
Sečteno a podtrženo: spíš než něco objevného o umělé inteligenci je zábradlácká Ej Áj potvrzením nepříliš překvapivého zjištění, že se na Anenském náměstí velmi dobře hraje a že tu občas mívají problém naplnit suverénní formální stránku inscenací skutečně přesvědčivým obsahem.
více informací zde
foto KIVA
o inscenacích Jana Mikuláška bude psát do Světa a divadla Markéta Polochová
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme