Visegrádské politické divadlo v Praze
Festival Palm Off se letos změnil ve festival visegrádského politického divadla. Nic proti tomu, jakkoli to vždycky hrozí překlopením do poněkud jednotvárného nebo v horším případě stádního aktivismu, kterým si bude dramaturgie potvrzovat názory se svou vlastní názorovou bublinou. I ve zvolených mantinelech se však lze nadít docela velkých rozdílů. Budu o tom podrobněji mluvit a nejspíš i psát jinde, takže jen pár bodů:
- obě maďarské inscenace (Maďarský akát a Pozorovatelé) příjemně překvapily; co do tématu i vyznění sice nic tak úplně úžasného, ale vykompenzovala to schopnost ironického nadhledu a ochota (i schopnost) pouštět se do celé řady absurdních odboček. Jinými slovy: praktický důkaz toho, že i politické, aktivistické, dokonce snad i satirické divadlo může být hravé a neprvoplánové. S ohledem na poměry v Česku je to zjištění úlevné (nicméně uznávám, je trochu odvážné generalizovat na základě dvou festivalových titulů)
- zato slovinské Naopak bylo zážitkem doslova útrpným. Shrnuto do jedné věty: „Pět špatných herců nezáživně filosofuje a tváří se přitom neobyčejně hlubokomyslně“. S dodatkem: "V první půlce chtěli být chvílemi groteskně vtipní" Jediné divadelně živé momenty nabídl (už v první třetině představení) velmi výkonný kouřostroj a pár vybuchujících objektů; neschopnost účinkujících být zábavní v okamžicích, kdy se evidentně snažili o vtipnost, byla takřka dojemná. K obligátnímu zjištění, že ďábelský globální kapitalismus deprivuje obyčejné lidi a ti se pak dávají k fašistům, kteří jim nabízejí pocit důstojnosti a smysluplného života, se tahle parta propracovávala skrze sérii únavných monologů skoro dvě hodiny (dotyčné tvrzení je samo o sobě slovem do politologické pranice, ale o to teď nejde). Nicméně, jak se praví v populární písní Visacího zámku, „každé zboží má svého kupce“. Někteří diváci na závěr projevovali upřímné nadšení – a já doteď přemítám, co vlastně je tak mohlo nadchnout. Samotná myšlenka? Její zpracování?
- na všech představeních jsem přemítal i o tom, jak moc velkou výhodou nebo nevýhodou je neznalost společenského kontextu, neschopnost odhadnout, do jaké míry se - třeba - propírají konkrétní kauzy a narážky. Jestli to, co mi připadá jako zábavně absurdní úlet, není třeba něco úplně doslovného. A naopak. Tím spíš, že totéž platí i pro neznalost kontextu divadelního. Já se na "retro-estébáckých" Pozorovatelích dobře bavil, kolega Škorpil odcházel otrávený, protože to, co jsem já oceňoval jako záměrně rozbíhavou sebeironii, považoval za nezáměrné neumětelství. A teď babo raď.
Palm off
- obě maďarské inscenace (Maďarský akát a Pozorovatelé) příjemně překvapily; co do tématu i vyznění sice nic tak úplně úžasného, ale vykompenzovala to schopnost ironického nadhledu a ochota (i schopnost) pouštět se do celé řady absurdních odboček. Jinými slovy: praktický důkaz toho, že i politické, aktivistické, dokonce snad i satirické divadlo může být hravé a neprvoplánové. S ohledem na poměry v Česku je to zjištění úlevné (nicméně uznávám, je trochu odvážné generalizovat na základě dvou festivalových titulů)
 |
| Trafó Budapešť: Pozorovatelé |
- zato slovinské Naopak bylo zážitkem doslova útrpným. Shrnuto do jedné věty: „Pět špatných herců nezáživně filosofuje a tváří se přitom neobyčejně hlubokomyslně“. S dodatkem: "V první půlce chtěli být chvílemi groteskně vtipní" Jediné divadelně živé momenty nabídl (už v první třetině představení) velmi výkonný kouřostroj a pár vybuchujících objektů; neschopnost účinkujících být zábavní v okamžicích, kdy se evidentně snažili o vtipnost, byla takřka dojemná. K obligátnímu zjištění, že ďábelský globální kapitalismus deprivuje obyčejné lidi a ti se pak dávají k fašistům, kteří jim nabízejí pocit důstojnosti a smysluplného života, se tahle parta propracovávala skrze sérii únavných monologů skoro dvě hodiny (dotyčné tvrzení je samo o sobě slovem do politologické pranice, ale o to teď nejde). Nicméně, jak se praví v populární písní Visacího zámku, „každé zboží má svého kupce“. Někteří diváci na závěr projevovali upřímné nadšení – a já doteď přemítám, co vlastně je tak mohlo nadchnout. Samotná myšlenka? Její zpracování?
 |
| Slovensko mladinsko gledališče Ljublaň: Naopak |
- na všech představeních jsem přemítal i o tom, jak moc velkou výhodou nebo nevýhodou je neznalost společenského kontextu, neschopnost odhadnout, do jaké míry se - třeba - propírají konkrétní kauzy a narážky. Jestli to, co mi připadá jako zábavně absurdní úlet, není třeba něco úplně doslovného. A naopak. Tím spíš, že totéž platí i pro neznalost kontextu divadelního. Já se na "retro-estébáckých" Pozorovatelích dobře bavil, kolega Škorpil odcházel otrávený, protože to, co jsem já oceňoval jako záměrně rozbíhavou sebeironii, považoval za nezáměrné neumětelství. A teď babo raď.
Palm off
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme