Mikulka: Kočkožrout (Švandovo divadlo)

Existují divadelní inscenace, u kterých si stačí přečíst anotaci a pak přímo na místě v divadle vidět nějakých pět minut akce. Zbytek je jaksi navíc. Přesně tohle je případ Kočkožrouta, variace na Fassbinderovu hru (a film), která je nově k vidění ve studiu Švandova divadla v nastudování Jana Holce.

Švejda: Domov na konci světa (Husa na provázku)

Konstrukcí (označení příběh by bylo nemístné), na níž se v Domovu na konci světa navěšuje téma stárnutí a umírání v dnešní společnosti, je schéma ne nepodobné z Přeletu nad kukaččím hnízdem. V domově seniorů, řídícího se ideou co nejzdravějšího stáří (rozuměj přeneseně "života, který nemyslí na smrt"), vládne pevnou (totalitní) rukou "vrchní sestra" (Ivana Hloužková). Jejím praktikám se postaví nově příchozí uklízečka (Sylva Krupanská), která "zřízence ústavu" nakonec de facto přivede ke vzpouře. (Do kontrastu ke světu "idealizovaného stáří" inscenátoři pak ještě staví dokumentární zvukové nahrávky, ve kterých staří lidé autenticky hovoří o svém životě.)

Časosběrná pseudoanketa – Jan Kerbr

Jan Kerbr (1992-2018)

Hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět. 

V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

Mikulka: Husitská trilogie (MDP - Komedie)

Občas se nějaký motiv nutkavě vrací, aniž by bylo úplně jasné, jestli je to jen náhoda nebo součást celého trendu. Třeba nápadné množství divadelních inscenací, které by bylo možné charakterizovat slovy „měli jsme skvělý nápad, ale nedokázali jsme si s ním moc přesvědčivě poradit“. Nebo ten nápad zas tak skvělý nebyl, ale tvůrci se ho nedokázali vzdát, což z hlediska výsledku vyjde skoro nastejno. Posledním příspěvkem do této škatulky se stala velmi volná adaptace historických fresek Aloise Jiráska, kterou v Komedii nastudoval slovenský režisér Lukáš Brutovský ve spolupráci s dramaturgem Miro Dachem.

Časosběrná pseudoanketa – Kateřina Dolenská

Kateřina Dolenská (2007-2018) 

hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět. 
V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

Časosběrná pseudoanketa – Marie Zdeňková (Bílková)

Marie Zdeňková (1992-2018)

hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět. 
V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

Švejda: Jezero (A studio Rubín)

Lucie Ferenzová netlumočí jadrně obrazivý román Bianky Bellové prostřednictvím lineárního vyprávění (což by ostatně při charakteru románu byl i, obávám se, předem ztracený boj), nýbrž jako sérii dramatických výkřiků, usilujících postihnout tresť klíčových zastavení hlavního hrdiny Namiho. Snaží se přitom o to, aby "výkřiky" měly svébytný divadelní ráz, aby působily "neurvale", "punkově" (nejsem si ale úplně jistý, zdali tahle "punkovost" přesně odpovídá syrovosti předlohy, zdali není poněkud jiného charakteru).

Časosběrná pseudoanketa – Marie Reslová

Marie Reslová (1992-2018)

hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy) 

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět.
V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

Časosběrná pseudoanketa (aneb Jak plynuly roky s anketou SADu)

Kolega Švejda, jenž je milovníkem bilancí a zobecňujících souhrnů, přišel před Vánoci s nápadem uspořádat anketu, v níž by respondenti napsali, jaké byly jejich určující divadelní zážitky za posledních třicet let. SADovská sekce Nadivadla kontrovala návrhem zkusit místo toho po Novém roce časosběrnou pseudoanketu, jejímž prostřednictvím by se připomnělo, jak jsme my, pamětníci, hlasovali v jednotlivých ročnících ankety Světa a divadla (po jistou dobu známé i jako Ceny Alfréda Radoka).

Časosběrná pseudoanketa - Jakub Škorpil

Jakub Škorpil (1997-2018) 

hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět. 
V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

Časosběrná pseudoanketa - Vladimír Mikulka

Vladimír Mikulka (1994-2018)

hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět. 
V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

Časosběrná pseudoanketa - Martin J. Švejda

Martin J. Švejda (1997-2018)

hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět. 
V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

Švejda: DIY: po tátovi (A studio Rubín)

DIY: po tátovi Dagmar Radové je napsaná podle stejného receptu jako její předchozí, úspěšná hra (či možná lépe řečeno scénář) Thelma a Selma. Autorka si za východisko bere cizí materiál - zde román Jana Balabána Zeptej se táty - a na jeho půdorysu buduje svůj, vlastně docela jednoduchý, text.

Mikulka: DIY: po tátovi (A studio Rubín)

V bytě po zemřelém otci se sejdou dvě sestry středního věku, jedna upjatá, druhá rozevlátá, vzpomínají a domlouvají se, co dělat. Do toho nečekaně vpadne o dvacet let mladší muž, který o sobě k jejich nemilému překvapení prohlásí, že je jejich nevlastní bratr, a že ho měl jejich otec z krátkého románku se svou studentkou. Hru, rozvíjející základní situaci románu Zeptej se táty od Jana Balabána, napsala Dagmar Radová, výtvarnou stránku věci obstarala Petra Vlachynská.