Vánoční příběh

I zvěděl Král podle betlémské hvězdy, že se narodil Spasitel. Spasitel českého divadla. A zavolal Hermanovi. A Herman Petruželovi. A Petružela Hulcovi. A Hulec Leškové Dolenské. A všichni se vydali za Spasitelem českého divadla. A přišli do Národního divadla. Ale tam byl Špinar. A tak šli na Zábradlí. Ale tam byl Mikuláš(ek). A co takhle na Vinohrady?, napadlo kohosi. A všichni se začali strašně smát. Kde jenom je, Spasitel českého divadla, kde jenom je?, ptali se. Tady jsem, ozvalo se shůry. Ty už jsi dávno mrtvý, Alfréde, ty se nepočítáš. A přišli na lesní mýtinu, sedli na pařízek. Ale ani ten to nebyl. Spasitel - a odrodilec? Není Spasitel českého divadla, není, usedavě plakali. A opravdu nebyl.
Šťastné a veselé.

Mikulka: Jacek staví dům (Autobuf)

Daisy Mrázková, Lars von Trier a Jan Kačena

Jan Kačena s Petrem Reifem už spolu jednu inscenaci v autobusu vytvořili, jmenuje se Unhappy Happy, tu a tam se hraje dodnes a patří mezi to nejsilnější, co je v českém divadelním prostoru k vidění. Nyní do těchto vod vstoupili podruhé a výsledkem je dílo s poněkud matoucím titulem Jacek staví dům. Pro jistotu: hraje se opravdu uvnitř v autobusu. Úplně obyčejná stará Karosa momentálně parkuje na tiráckém parkovišti za Smíchovským nádražím, ale nemám tušení, jestli třeba někam nepopojede.

Švejda: Vitka (Husa na provázku)

Tereza Marečková

Herečka Tereza Marečková má za sebou úspěšný rok. Byť role, které během něj ztvárnila, nabízely - jak rok šel - stále omezenější možnosti. Srna/Matka/Dcera v Antievě (prem. 28. září, spolek Masopust) jsou doprovodné úlohy, ve kterých herečka jen přihrává a vystačí si s typem potměšilého skřítka. Toho předvádí i ve Sternenhochovi (prem. 7. dubna, Národní divadlo) - přesněji: jde o "skřeta" - v postavě čarodějnice Kuhmisty. Kromě toho, že je tu tento typ ostřeji - groteskně - exponován, dostává i prostor ke zpěvu a hře na housle a na violu. Její role je nepřehlédnutelná. Největší příležitost ale Marečková získala hned na začátku roku - titulní postavu, hudební skladatelku Vítězslavu Kaprálovou, ve Vitce (prem. 23. února, Husa na provázku).

Mikulka: Lonely horny only (A Studio Rubín)

Sperma, krev a velká nejistota 

Z A-Studia Rubín se po nástupu Dagmar Radové stala scéna, kam má smysl chodit i na tituly, pod kterými jsou podepsaná jména, která vám toho moc neříkají (v tomto případě režisér Ondřej Štefaňák) nebo které podle anotace nevyhlížejí zrovna lákavě. Jako třeba inscenace, o které předem víte jenom to, že bude pojednávat o seznamování pomocí Tinderu.

Švejda: Sternenhoch (Národní divadlo - Nová scéna)

Potkáte-li na opeře Národního divadla (hrané na Nové scéně) Petra Placáka, Martina Fendrycha či Viliama Klimáčka, je vám jasné, že půjde o "výběrovou" operu. Přesněji: jde o operu, která má rockově undegroundový ráz.

Mikulka: Hlubiny (Wariot Ideal - Alfred ve dvoře)

Hlubiny, které by bylo chybou minout 

Pro zasvěcené by možná stačilo napsat, že Hlubiny lze chápat jako volné putování směrem, který před pár lety vytyčila inscenace Erben: Sny od sesterského spolku Handa Gote. I tentokrát jsou předváděny „lidově“ vyhlížející rituály, obrazy snové a těžko interpretovatelné, zároveň však silné, překvapivé a vtahující. A také tentokrát je výsledkem žhavý adept na inscenaci roku. Tedy alespoň pro mě, mainstreamový kasaštyk to asi nikdy nebude, to je skoro zbytečné opakovat.

Blatný: Znovusjednocení Korejí (MDP – Rokoko)

Na Koreje nedošlo

V sobotu uvedlo Divadlo Rokoko inscenaci Znovusjednocení Korejí podle hry francouzského autora Joëla Pommerata v překladu dramaturga Michala Zahálky. Režíroval umělecký šéf Městského divadla Žilina Eduard Kudláč.

Švejda: Zánik domu Usherů (Depresivní děti touží po penězích)

Jakub Čermák navazuje v Zániku domu Usherů - multižánrovým pojetím a sociologickým zacílením - na svou dva roky starou inscenaci Kartografie pekla: Domov. Oproti formálně zbytečně přebujelé a obsahově plytké "Kartografii" má však tentokrát - v obou směrech - šťastnou ruku.

Švejda: Bratr spánku (Švandovo divadlo)

Inscenaci Dodo Gombára Bratr spánku, jevištnímu ztvárnění stejnojmenného románu Roberta Schneidera v adaptaci Kateřiny Tučkové, dobře charakterizuje následující skutečnost: místo klíčové (romantické) scény předlohy, společné cesty Eliase a Elsbeth do města, při které hrdina promarní příležitost projevit své životní lásce, co k ní cítí - a tím o ní definitivně přijde, zařadí režisér scénu Eslbethiny svatby s Lukasem, ve které se sděluje, jak vesničané s postupujícím večerem ztráceli jakékoli zábrany.

Pokorná: Americký cisár (Študio 12 a Divadlo Pôtoň, Festival Případ pro sociálku 2018)

P. S. Neodepisuj, neumím číst

Poslední dvacetiletí devatenáctého století, očekávaný příchod století nového a do Ameriky se ze všech koutů Evropy valí vlna migrantů. Tisíce dělníků a dělnic, kteří přicházejí na vysněný kontinent začít nový život. Před prožitím životního zklamání - namísto dolarů padajících z nebe, na ně u Amerikánů čekají jen hodiny mizerně placené těžké práce - však ještě musí přežít cestu smrti přes oceán po lodi, která pluje podezřele dlouho. Veze tudy lidského odpadu mísícího se s přeživšími.

Mikulka: Persony (Divadlo Na zábradlí)

Bergman téměř hororový

Bergman slaví stovku, Zábradlí šedesátku a výsledkem je inscenace Persony, ve které osvědčený tým Mikulášek–Viceníková–Cpin vyvolává postavy z několika snímků slavného švédského filmaře. Především ty, které se navzájem trápí, spíš psychicky než fyzicky (i když dojde i na rány), případně se pouští do sebezničujících duelů. Což ostatně zřetelně předznamená prolog, ve kterém se mladý muž vrhne – s přímým odkazem na Sedmou pečeť – do šachové partie se smrtí, s osudem nebo snad jen s neproniknutelně tajemným cizincem. Útěšné konce tu jistě nečeká ani bezhlavý optimista.

Mikulka: Absolutno – kabaret o konci světa (Dejvické divadlo)

Továrna na bezradnost

Sdělení Čapkovy dystopie Továrna na absolutno není v jádru zas tak komplikované: když se omylem podaří vypustit do světa Boha (nebo jakési nejvyšší duchovno), může to být zázračné, ale taky hodně nebezpečné. Každý má totiž svého vlastního Boha a od jeho absolutního přijetí není daleko k nemilosrdnému potírání těch, kteří to vidí odlišně. Hostující režisérka Anna Davidová (dříve Petrželková) sice toto vyznění víceméně zachovává, ale zároveň jej balí do nepřehledné a nesourodé změti výstupů, které dohromady působí spíš bezradně, než odlehčeně nebo dokonce „kabaretně“.

Dubský: OST-RA-VAR 2018 (sobota 1.12.)

#nejsemrasista_ale (Divadlo Petra Bezruče)
Kdo je pan Schmitt? (Divadlo Mír)
Rok na vsi (Národní divadlo moravskoslezské)

Dubský: OST-RA-VAR 2018 (pátek 30.11.)

Řeči léčí (Národní divadlo moravskoslezské)
Teror (Národní divadlo moravskoslezské)
Tři sestry (Komorní scéna Aréna)

Budařová: Polní žínka Evelínka (Divadlo Minor)

Pohádkové příběhy o žínce Evelínce a mládenci Francínkovi, lásce, obilí a vojně zaujmou ze všeho nejvíc obrazností jazyka. František Nepil byl především vypravěčem a vyprávět příběhy dnešním dětem nemusí být snadné, zvlášť když už předem žehráme na nedostatek jejich schopností naslouchat.

Mikulka: Richard III. (Schaubühne Berlin, PDFNJ 2018)

Začátek dobrý…

Letošní PDFNJ by se dal s trochou nadsázky označit za festival skvělých začátků a o poznání méně skvělých konců. Hamburská Odysea mě postupně otrávila nekonečným řetězem povrchního vtipkování (i když to někteří kolegové oceňovali jako konceptuální záležitost), opatrné ohledávání obou protagonistů v první půlhodině však bylo výborné. Groteskně surreálná první půlka Nekončeného žertu byla okouzlující, když se ale po přestávce z nepřehledné spleti depresivních příběhů vyloupl jeden hlavní hrdina, představení citelně ztratilo půvab. Nejdéle vydržel úvodní švih berlínskému Richardovi III., bohužel však i v tomto případě působila poslední třetina trochu malátně. Přinejmenším ve srovnání s tím, jak skvělá podívaná to byla předtím.

DUBSKÝ: OST-RA-VAR 2018 (čtvrtek 29.11.)

Zabiják Joe (Komorní scéna Aréna)
Maryša (Divadlo Petra Bezruče)
Naše třída (Národní divadlo moravskoslezské)

DUBSKÝ: OST-RA-VAR 2018 (středa 28.11.)

Chacharije (Komorní scéna Aréna)
Kouř (Divadlo Petra Bezruče)
Peer Gynt (Národní divadlo moravskoslezské)