Takže ještě jedno pokračování volného cyklu „mám rád divné divadlo“. I když tentokrát to není žádné překvapení, Handu Gote lze v tomhle oboru považovat za klasiku. Otázkou bývá jen to, jakou konkrétní podobu na sebe divnost vezme tentokrát.
Odpověď zní: surreálně snovou, jak ostatně napovídá i titul. A také jaksi venkovsky folklórně staročeskou, jak o něco méně jasně naznačuje titulní Erben. Vážné obličeje, pomalé popocházení po scéně, podivné, ale dráždivé obrazy, svépomocně vyrobená hejblátka, projekce z kamery osmičky. Trvalo to třičtvrtě hodiny, nedá se dost dobře napsat, o čem to vlastně pojednávalo (kdo by taky mohl od snu něco takového chtít) a bylo to velmi, velmi příjemné.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme